Bystřice je slavná mnoha věcmi, ale kavárenský život mezi ně rozhodně nepatří. Nebo až do nedávna nepatřil. Jistě, je tady slavná Zrůbkova cukrárna, kde si ještě dnes dělají vlastní šlehačku, nebo taky cukrárna Vendula, kde mají skvělou zmrzlinu, ale kavárenská pohodička tady trochu chyběla. Teď je tu ale Růženka a s ní všechno, co k dobré kavárně patří.
Ulice, která vede od náměstí směrem k Hostýnu nebo Chvalčovu, není na první pohled ničím extra zajímavá. Taková obyčejná maloměstská třída. Když se ale podíváte pořádně, zjistíte, že domy, které ji lemují, vůbec nejsou obyčejné. Kouzelná architektura vesnických domků s vyřezávanými dveřmi a prolamovanými fasádami vás donutí se kolem trochu rozkoukat. A tak vám padne zrak i na kavárnu U Růženky. Valašské stavení orientované štítem do ulice vypadá na první pohled malebně a je prostě nezbytné ho prozkoumat i uvnitř.
A že je na co koukat. Dům, ve kterém se kdysi scházeli milovníci folkloru, pokračuje dlouhou stranou do dvora. Posezení venku je příjemně stinné a chladné, kavárna uvnitř je zase celá útulná a hřejivá. Ale pěkně po pořádku. První, co uvidíte, je obchůdek s keramikou, bylinkami, mýdly, vyřezávanými hračkami a jinými drobnostmi, které si zamilujete. Voní to tu dřevem a levandulí a bude vám chvíli trvat, než se odtud vymotáte.
Pokračujte dál a dojdete ke dveřím do kavárny. Celé to tu vypadá jako u babičky v chaloupce na horách. Pod trámy venku visí kukuřičné klasy, na oknech se opalují muškáty, plaňky na plotě zdobí malované hrníčky. A uvnitř to voní kávou.
Dřevěný interiér oceníte v létě i v zimě. V létě je tu příjemný chládek, v zimě se zase krásně sedí pod šikmou dřevěnou střechou. Ke kávičce tady dostanete domácí sušenky, ve vitríně se pyšně vystavují domácí dorty, koláče a zákusky. Na dvorku je milion místa pro děti, které si můžou hrát, zatímco vy si budete v klidu vychutnávat svoje espresso macchiatto.
Kdyby tak každé malé městečko mělo takovou kavárnu, žilo by se nám v nich hned o poznání radostněji. I když počkat, Růženka má ještě sestru. Najdete ji v Dřevohosticích a jmenuje se prozaicky Kafe Pod radnicí. A Dřevohostice mají prosím pěkně něco málo přes jeden tisíc obyvatel. Zázrak?
Ruch města najednou utichne, nejsou slyšet auta projíždějící po hlavním tahu, na stromech cvrlikají ptáci a kroky se rozléhají na kamenné dlažbě malého náměstíčka.
Jestli v Hostýnkách existuje místo, kam rozhodně musíte, jsou to kopce Troják a Tesák.
Kdysi tady býval zámecký pivovar. Pak školka, pak sklad. A teď? A teď je tady restaurace, kde se vaří z opravdových surovin a maggi v kuchyni nejspíš nepotkáte.
Noblesní éru Belle Époque připomíná honosné průčelí holešovského kina Svět, které uzavírá náměstí Dr. E. Beneše. K dotvoření atmosféry přispívá také kavárna Biograf café a to je právě náš dnešní cíl.
Cidre99 poznáte na první dobrou, protože není vůbec sladký. S cidery z běžných obchodů nemá moc společného. Suchá a svěží chuť perlivého jablečného vína může zpočátku trochu překvapit.
Čistý a moderní interiér jakoby maličko skrýval kouzlo starého koloniálu. To bude asi těmi dózami plnými oříšků, voňavých čajů a kávových zrnek.
Jedna z nejlepších kaváren ve městě. Jednoduchý princip postavený na skvělé kávě, poctivých dezertech, atmosféře a sem tam nějaké té hudbě v podloubí domu ze 17. století tak nějak perfektně funguje.
Až pojedete přes Záhlinice, malou vesničku kousek od Hulína, zbystřete. Na konci je nenápadná odbočka, za kterou uvidíte štíhlý komín místního pivovaru. Je to neobyčejné místo s neobyčejnou historií.
Starosvětská kavárna se krásně hodí k poklidné holešovské atmosféře.
Mlsná nás zlákala na domácí dorty do cukrárny Amadeus, která leží v přízemí, ale abychom vás neochudili o zážitek z celého domu, prošli jsme si pěkně i hotel a hostel.
Chata Na Tesáku má atmosféru, kterou byste nevyrobili ani s nejlepším architektem.
Maličký kroměřížský pivovárek má velkou duši, kterou stojí za to poznat.
Je to přesně ten typ hospody, kam si chcete udělat výlet v neděli v poledne...
