Zámecký komplex v Bystřici pod Hostýnem je místem, kam můžete vyrazit s celou rodinou. Dámy se pokochají zámeckou noblesou, keramikou nebo výstavami, které se tu pravidelně pořádají, pánové budou zase nadšeni z expozice o napoleonských vojácích. Tohle všechno je s bystřickým zámkem pevně spjato.
„Tati, co to tady tak voní,“ protírá si rozespalé oči mladý zámecký pán, který se přišoural za tatíčkem do skleníku. „To je ananas, Arnošte,“ odvětil zamyšleně botanik shrbený nad zkypřenou hlínou. „A…co?“ odvětil chlapec. „A….neptej se tak hloupě a podej mi skicák, tohle ještě nikdo v Rakousku neviděl,“ odbude ho otec. Chlapec se neochotně klackuje pro skicák a cestou si brumlá něco o tom, že taková hloupá kytka přece nemůže mít úspěch. Píše se 19. století a Olivier Loudon právě vštěpuje svému synovi lásku k botanice.
Zámek, který patříval pánům z Víckova, Lobkovicům i Rottalům (o těch jsme si povídali v Holešově, pamatujete?), nejvíc proslavili Loudonové a Loudony zase Gideon Ernst, slavný vojevůdce, císařský polní maršálek a generál. Jeho prasynovec Olivier byl prvním loudonským majitelem bystřického zámku. Jeho vášeň pro botaniku a umění rozkvetla v zámeckém parku. Oranžerie neměla na celé Moravě konkurenci a park se stal jedním z divů okolí.
Dnes se do parku můžete podívat jedině oknem. Od 30. let 20. století park vlastní Armáda ČR a skleníky, oranžerii i zimní zahradu nahradily vojenské objekty, naplněné zdravotnickým materiálem a technikou. Proto bude možná lepší obrátit zraky zpátky dovnitř. Ve východním křídle prvního poschodí je výstava historického ohýbaného nábytku, který odkazuje na místní tradici a zakladatele slavné továrny Michaela Thoneta. Ten udělal z Bystřice město a později jí dal i světový věhlas. Rozum zůstává stát nad tím, jak je možné dřevo ohýbat, kroutit a tvarovat. Krásný kus práce.
V létě tu bývají sezónní výstavy místních umělců, ostatně právě tady pracoval také Hanuš Schwaiger nebo František Ondrúšek. V přízemí zámku je malebná výstava keramiky, dokonce i té, která se vyráběla přímo v Bystřici pod Hostýnem. Doplňuje ji také pracovna spisovatele Františka Táborského, který jako by si odtud jen odskočil ke svému domku na Kamenci a co nevidět se vrátí pro brýle a vycházkovou hůl.
Bystřické cechy – mapuje podhostýnská řemeslnická sdružení
To, co nadchne chlapce a nejen je, bude expozice napoleonských vojáků. V bývalé kapli najdete upomínku na drsné podmínky polního lazaretu, nablýskané uniformy a huňaté čepice, které budou možná větší než nejmenší členové vaší výpravy. Najdete tu prapory, střelné zbraně i dobové nálezy a drobnosti z bitvy u Slavkova. Až oči přecházejí.
Zámek má ještě jednu tvář, zatím odvrácenou od lidí. Horní patro čeká, až jej po dlouhých letech zase někdo opraví a vrátí mu život. Bývaly tady pokoje panstva, kanceláře vojenské správy, dnes je tu prázdno a tapety se pomalu a tiše odlupují ze stěn. Snad se brzy povede i tuhle část bystřického zámku oživit stejně dobře, jako se to povedlo s těmi ostatními. Návštěvu bystřického zámku ale neodkládejte, bude vás to tam bavit všechny, slibujeme.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
V barokních kostelech jsou tisíce kudrlinek, zlatých pilastrů, zdobených soch a kupolí, že nevíte, kam se podívat dřív. A takový je i kostel sv. Jana Křtitele v Kroměříži.
Není mnoho moravských měst, které by se mohly pyšnit takovým množstvím filmových záběrů, jako Kroměříž. Vzpomenete si na všechny záběry, které se tu točily?
Kroměříž. Památky UNESCO, nádherné zahrady, muzeum, kavárny, architektura. Kde začít a na co nezapomenout?
Koryčany jsou městečkem doslova prastarým. Až půjdete z náměstí Masarykovou ulicí, zpomalte své kroky a dobře se rozhlédněte. Právě tady se psala koryčanská historie jiným písmem – hebrejštinou.
V Česku se nenajde jediný člověk, který by při návštěvě hulínského Muzea hraček neřekl alespoň jednou: Jé, tohle jsme měli!
Kdo by to byl do Koryčan řekl, že ukrývají tolik krás? Pokud máte někde v rukávu piknikový koš, je nejvyšší čas ho vytáhnout.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Velmi zajímavý, byť smutný příběh o spící krásce, která čeká na probuzení v tak trošku zapomenuté zahradě...
Dominantou kroměřížských panoramat je dozajista gotický chrám sv. Mořice, jehož žebroví po večerech láme paprsky sklánějícího se slunce.
Procházíte – li v Kroměříži kolem majestátního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, možná si všimnete zvláštní zdi, která se tyčí na východní straně za kostelem.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Ruch města najednou utichne, nejsou slyšet auta projíždějící po hlavním tahu, na stromech cvrlikají ptáci a kroky se rozléhají na kamenné dlažbě malého náměstíčka.
Jedním z nejhonosnějších sídel našeho regionu je bezesporu holešovský zámek. Čtyři křídla barokního zámku se prolínají s parkem, který dává tušit, že kdysi to bylo velkolepé dílo zahradní architektury
Do Černé kaple jsme kdysi zabloudili úplnou náhodou a od té doby na ni nemůžeme zapomenout.
Do Komárna vjíždíme starou lipovou alejí, míjíme model hradu, obecní úřad, hasičárnu, funkcionalistickou kapli, hřbitov…počkat. Kaple z červených cihel? Co tady dělá?
Taky jste jako malí milovali vláčky? Modely vláčků, velké lokomotivy, mašiny, stroje…jestli vám ještě pořád zrychluje tep, máme pro vás dneska článek o někom, kdo svoji vášeň pro vláčky dotáhl daleko.
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Střílky. Na první pohled taková nenápadná víska někde uprostřed Chřibů. Na pohled druhý tu objevíte hned čtyři místa, pro která stojí za to se sem vydat.
DOČASNĚ UZAVŘENO. Slunečné odpoledne na kroměřížském náměstí. Nechtěli byste se jít trochu zchladit? Tentokrát se nepůjdeme koupat, ale podíváme se Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Stoupáte tichým lesem, kolem vás vysoké stromy a najednou se vám nad hlavou rozezní zvony a jejich zvuk letí nad horami až tam, kam dohlédnete. Takový je Hostýn.
Stranou vesnické návsi v Kurovicích stojí středověký hrad. Kromě toho, že byste se z něj mohli učit historické stavební slohy, je to taky hrad plný tajemství. Pojďte s námi dál.
Na hradu Cimburk si můžete připadat jako v jordánské Petře. Obklopeni kamením a tajemnými příběhy.
Rozhlížíme se po synagoze a tiše vnímáme zvláštní atmosféru, která tu na nás působí.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Zámek v Uhřicích si v průběhu času dost vytrpěl... Díky aktivitě jeho posledního majitele však postává z popela - jako bájný Fénix.
Muzeum Kroměřížska - zaujme a pobaví. V Kroměříži, na zámku Chropyně, v Rymicích a ve Velkých Těšanech. Atraktivní stálé i krátkodobé expozice pro všechny věkové skupiny.
Kroměřížská Květná zahrada, známá též pod názvem Libosad, patří mezi nejvýznamnější zahradní díla v celosvětovém měřítku. Dnes je prakticky jediným představitelem takto komponovaného celku v Evropě. Její hlavní část byla..
Chropyňský zámek postavený v duchu manýrismu počátkem 17. století, se může pochlubit svými interiéry (například Rytířský sál se širokou sbírkou zbraní) a muzejní expozicí. Je spojen s legendárním hanáckým králem Ječmínkem,..
