Holešovská synagoga patří k těm nejstarším, jaké je v České republice možné najít. Postavili ji už v roce 1560, od té doby prošla mnoha přístavbami a úpravami. Dnes nás tudy provádí její správce Vratislav Brázdil. Ukazuje nám starobylé desky z 18. století, které zdobí hebrejské nápisy. “Rozhodně nejstarší dochovanou částí synagogy jsou vstupní dveře. Vidíte, tady je ještě kousek staré pečeti. A tyhle dírky jsou od diabolek, někdo si z nich udělal střelnici, po válce se do synagogy dalo vejít ze dvora, prakticky nikomu nepatřila,” ukazuje nám díry po kulkách v těžkých dřevěných dveřích. 
Synagoga v Holešově, stejně jako ostatní židovské svatostánky, musela v době svého vzniku splňovat řadu přísných podmínek. Vyrostla na nevyužívané parcele, měla být nenápadná, nesměla přesáhnout určitou přesně danou výšku, a proto je podobně jako řada ostatních synagog zahloubena do země. Když pak v 19. století došlo k jisté emancipaci Židů, postavili si v Holešově synagogu větší a modernější. Dnes už ji na jejím místě nenajdete. Za války ji vypálili nacisté a hasičům zakázali hasit. Demolici synagogy zachytil na 8mm film Antonín Reimer. Záznam je dodnes k vidění online. Nové synagoze možná chyběla ochrana slavného rabína.
Rabín Šach, po kterém je stará synagoga dnes pojmenována, v Holešově působil krátce před svou smrtí. Osud ho sem zavál z Litvy, když utíkal před Kozáky v 17. století. Morava byla nejbližší bezpečná země. V Holešově tehdy hledali rabína a nechali si doporučit právě mladého Šacha, který se tou dobou usadil ve Strážnici. Místo přijal a v Holešově pak působil 5 let až do své smrti. Zemřel relativně mlád, bylo mu 42 let. Proč je jeho jméno dosud tak často skloňováno?
Kromě toho, že napsal řadu knih, které Židé dodnes studují, patřil k lidem, kteří podle židovského náboženství došli spojení s bohem. Za jeho života za ním do Holešova jezdili Židé z celého světa, po jeho smrti se tu událo několik mystérií. Jakých? Tak poslouchejte.
Když rabín Šach umíral, nestačil dopsat svou poslední knihu, která tak zůstala rozpracovaná na jeho stole. Před svou smrtí však rozhodl, že do jeho pracovny nesmí po celý rok nikdo vstoupit. Když pak místní na první výročí jeho smrti pracovnu otevřeli, s údivem zjistili, že nedokončená kniha je dopsána. Jestli je to legenda nebo pravdivá událost se už dnes nikdo nedozví. Po jeho smrti se však událo zvláštností víc.
Umírající rabín si prý přál, aby na hřbitově vedle jeho hrobu zůstalo prázdné místo, kde nesměl být sto let nikdo pochován. Prý pak přijde někdo, kdo si o toto místo sám řekne. Zvláštní přání zapsali tehdejší úředníci do městských knih. Časem se ale kniha zaplnila a na rabínovo přání se zapomnělo. Jak se hřbitov plnil, pohřbili mrtvého také vedle rabína Šacha. Tam, kde mělo zůstat volné místo. Po sto letech se ale v Holešově opravdu objevil mladík, který o místo vedle rabínova hrobu požádal. Přišel z Polska, bylo mu 28 let a prohlásil o sobě, že za několik dnů zemře. Když mu ukázali hrob rabína Šacha, byl velice překvapen, že vedle něj není volné místo. V tu dobu ale o rabínově přání nikdo nic netušil a o mladém Polákovi si místní mysleli, že je to podivín. Když ale pátrali ve starých knihách, zjistili, že záznam o prázdném místě opravdu existuje. Nově příchozí po několika dnech ve spánku opravdu zemřel, ráno u jeho postele našli vzorně přichystané věci na pohřeb. Kam ale s ním, když jeho místo na hřbitově bylo plné? Problém prý ale vyřešil rabín Šach sám. Na místě jeho hrobu se objevil sloupec ohně a sousední rakev se prý začala přesouvat sama. Po mnoha letech se pak v Holešově objevil muž z Polska, který chtěl nový hrob svého krajana vidět. Označil mladého Poláka za “člověka, který znal písmena, jimiž byl stvořen svět”. Přeloženo do současné češtiny - došel tak vysokého stavu vědomí, že mohl rozmlouvat s bohem.
Podobných zázraků nám náš průvodce popisuje ještě několik. Všechny jsou nějakým způsobem propojené se jménem rabína Šacha, všech se nějak dotýká láska nebo poznání. Rozhlížíme se po synagoze a tiše vnímáme zvláštní atmosféru, která tu na nás působí. Za chvíli se otevírají dveře a do synagogy se tiše trousí Židé s pejzy a černými klobouky, kteří sem přijeli z Belgie poklonit se hrobu rabína Šacha. Náš průvodce se nám omlouvá a spěchá s nimi na hřbitov.
Volným krokem se sem jdeme podívat také. Rozeklané zuby křivých kamenných náhrobků kryjí stovky židovských hrobů. Mezi nimi snadno najdete hrob rabína Šacha. Je obsypán kamínky a lístečky s modlitbami. Často u něj také někdo stojí. Možná si sem přišel pro radu. Rabín Šach prý totiž i 350 let po své smrti umí poradit s trablemi s láskou. Ať už jsou všechny tyhle historky pravdivé nebo ne, byl rabín Šach výjimečnou osobností, za kterou stojí se do Holešova vypravit.
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Přijďte obdivovat současné umění do galerie nedaleko historického centra Kroměříže!
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
Poznejte místo posledního odpočinku jedné z nejvýznamnějších německy píšících spisovatelek ve Zdislavicích.
Malebné městečko v podhůří Hostýnských vrchů vás překvapí svou atmosférou a zajímavou historií.
Secesní vodní elektrárna Na Strži stojí jen pár kilometrů od centra Kroměříže. Kdysi to býval technický unikát a dodnes je to krásné místo na procházku.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Vydejte se s námi na neobvyklou procházku po areálu Psychiatrické nemocnice v Kroměříži, který je nemovitou kulturní památkou a perlou secesní architektury.
Dnes jsme si pro Vás přichystali nový výlet, kterým jsme odstartovali nový obsah našich výletů s názvem „Toulky po Chřibech“.
Libosad, neboli Květná zahrada, patří k těm nejkrásnějším místům, jaké můžete v Kroměříži navštívit. Vydejte se sem na procházku jen tak nebo na komentovanou prohlídku zahrady či unikátní rotundy.
Barokní zámek s interiéry, které vezmou dech, komponované zahrady s romantickými pavilony, zákoutími, altány a rybníky, kolem kterých se můžete toulat celý den.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Jedinečné místo a novogotický skvost, kam stojí za to vypravit se na kole nebo procházkou. Uvidíte, že vás jeho ohromnost ohromí. A právem.
V barokních kostelech jsou tisíce kudrlinek, zlatých pilastrů, zdobených soch a kupolí, že nevíte, kam se podívat dřív. A takový je i kostel sv. Jana Křtitele v Kroměříži.
Koryčany jsou městečkem doslova prastarým. Až půjdete z náměstí Masarykovou ulicí, zpomalte své kroky a dobře se rozhlédněte. Právě tady se psala koryčanská historie jiným písmem – hebrejštinou.
Kdo by to byl do Koryčan řekl, že ukrývají tolik krás? Pokud máte někde v rukávu piknikový koš, je nejvyšší čas ho vytáhnout.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Velmi zajímavý, byť smutný příběh o spící krásce, která čeká na probuzení v tak trošku zapomenuté zahradě...
Dominantou kroměřížských panoramat je dozajista gotický chrám sv. Mořice, jehož žebroví po večerech láme paprsky sklánějícího se slunce.
Procházíte – li v Kroměříži kolem majestátního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, možná si všimnete zvláštní zdi, která se tyčí na východní straně za kostelem.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Jedním z nejhonosnějších sídel našeho regionu je bezesporu holešovský zámek. Čtyři křídla barokního zámku se prolínají s parkem, který dává tušit, že kdysi to bylo velkolepé dílo zahradní architektury
Do Černé kaple jsme kdysi zabloudili úplnou náhodou a od té doby na ni nemůžeme zapomenout.
Do Komárna vjíždíme starou lipovou alejí, míjíme model hradu, obecní úřad, hasičárnu, funkcionalistickou kapli, hřbitov…počkat. Kaple z červených cihel? Co tady dělá?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Barokní hřbitov ve Střílkách je unikátní architektonická perla, která se před turisty skrývá uprostřed Chřibů. Tajemný barokní hřbitov v horách ale rozhodně musíte navštívit.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Nádhernou platanovou alejí podél potoka přicházíte k bystřickému zámku. Neobyčejná stavba s pohnutými osudy patřila za Loudonů k nejkrásnějším místům Moravy.
Stoupáte tichým lesem, kolem vás vysoké stromy a najednou se vám nad hlavou rozezní zvony a jejich zvuk letí nad horami až tam, kam dohlédnete. Takový je Hostýn.
Stranou vesnické návsi v Kurovicích stojí středověký hrad. Kromě toho, že byste se z něj mohli učit historické stavební slohy, je to taky hrad plný tajemství. Pojďte s námi dál.
Na hradu Cimburk si můžete připadat jako v jordánské Petře. Obklopeni kamením a tajemnými příběhy.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Chropyňský zámek postavený v duchu manýrismu počátkem 17. století, se může pochlubit svými interiéry (například Rytířský sál se širokou sbírkou zbraní) a muzejní expozicí. Je spojen s legendárním hanáckým králem Ječmínkem,..
