Tady budou muset žerty stranou. Pan průvodce Procházka nevidí na svém řemesle nic, o čem by se mohlo žertovat. Pečlivě nám odstřihne ústřižek vstupenky a pouští nás dovnitř. Ocitáme se ve stoletém domku přímo na návsi. V síni jsou všelijaké košíkářské speciality, jako třeba koš pumák, ve kterém vojáci za války nosili nábojnice. Jsou tu kolíbky, bedny, koše i košíky, rohože i návody na pletení.
A pan Procházka vypráví. O tom, jak se košíkářství do Morkovic dostalo, jak se v celém okolí pěstovaly prutníky, které dodnes můžete vidět v remízkách mezi poli. Jak bylo těžké se o prutníky starat, aby nepřerostly a pruty byly štíhlé a pružné. Jak celé rodiny od batolat po staříčky přikládaly ruku k dílu, aby bylo košíků dost na doma i na odbyt. Jak tu byli mistři, kteří uměli plést takové věci, až oči přecházely. Jak se později košíky dělaly na export. A jak pro změnu import celé tohle zvláštní řemeslo roznesl na kopytech.
“Kdepak, košíkaři, to byli páni. Tady jsou cechovní truhly z roku 1720, nad nimi jsou podstavníky, které patřily ke kostelním lavicím, a které označovaly místa, kde mohli sedět jenom mistři cechů. Jsou na nich svatý Makarius a svatý Dorotheus, patroni cechů,” chlubí se pan Procházka. V jeho podání to však zní velmi uctivě, měkce a hanácky, tedy: svaté Makárius a svaté Doroteus.
Dnes už v Morkovicích plete málokdo. Košíků z Číny a Polska je na trhu nepočítaně a dostat mezi ně zboží z malé hanácké vesničky prostě není jednoduché. Na obživu to není, ale stejně tu zůstali tací, kteří chtějí něco z košíkařského umění zachovat a předat dál. 
“Jenom si nemyslete, každý košík je jiný. A jestli máte dojem, že byste to podle tohohle návodu zvádli, tak jste na omylu. Za jeden den se sotva naučíte uplést dno. A to ještě tehdy, když máte nachystané proutí. Tyhle složité věci se učíte roky,” prochází pan Procházka muzeem a ukazuje nám hotové divy. Houpací křesla, kufry, tašky, taštičky, rohože a proutěné dekorace, demižony, košíčky na kolo, přepravní bedny i droboučké kazety na šitíčko.
Podívat se do Košíkářského muzea v Morkovicích stojí za to, ale schválně si počkejte, až tu budou mít hody. Bývají na svatého Jana a uvidíte tu řemesla, jaká bývala dřív. Možná si dokonce budete moct zkusit pletení košíků vlastníma rukama. A jak říká pan Procházka, “budete chvílu baskeťáci”.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Vydejte se s námi na neobvyklou procházku po areálu Psychiatrické nemocnice v Kroměříži, který je nemovitou kulturní památkou a perlou secesní architektury.
Dnes jsme si pro Vás přichystali nový výlet, kterým jsme odstartovali nový obsah našich výletů s názvem „Toulky po Chřibech“.
Libosad, neboli Květná zahrada, patří k těm nejkrásnějším místům, jaké můžete v Kroměříži navštívit. Vydejte se sem na procházku jen tak nebo na komentovanou prohlídku zahrady či unikátní rotundy.
Barokní zámek s interiéry, které vezmou dech, komponované zahrady s romantickými pavilony, zákoutími, altány a rybníky, kolem kterých se můžete toulat celý den.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Jedinečné místo a novogotický skvost, kam stojí za to vypravit se na kole nebo procházkou. Uvidíte, že vás jeho ohromnost ohromí. A právem.
V barokních kostelech jsou tisíce kudrlinek, zlatých pilastrů, zdobených soch a kupolí, že nevíte, kam se podívat dřív. A takový je i kostel sv. Jana Křtitele v Kroměříži.
Koryčany jsou městečkem doslova prastarým. Až půjdete z náměstí Masarykovou ulicí, zpomalte své kroky a dobře se rozhlédněte. Právě tady se psala koryčanská historie jiným písmem – hebrejštinou.
Kdo by to byl do Koryčan řekl, že ukrývají tolik krás? Pokud máte někde v rukávu piknikový koš, je nejvyšší čas ho vytáhnout.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Velmi zajímavý, byť smutný příběh o spící krásce, která čeká na probuzení v tak trošku zapomenuté zahradě...
Dominantou kroměřížských panoramat je dozajista gotický chrám sv. Mořice, jehož žebroví po večerech láme paprsky sklánějícího se slunce.
Procházíte – li v Kroměříži kolem majestátního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, možná si všimnete zvláštní zdi, která se tyčí na východní straně za kostelem.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Jedním z nejhonosnějších sídel našeho regionu je bezesporu holešovský zámek. Čtyři křídla barokního zámku se prolínají s parkem, který dává tušit, že kdysi to bylo velkolepé dílo zahradní architektury
Do Černé kaple jsme kdysi zabloudili úplnou náhodou a od té doby na ni nemůžeme zapomenout.
Do Komárna vjíždíme starou lipovou alejí, míjíme model hradu, obecní úřad, hasičárnu, funkcionalistickou kapli, hřbitov…počkat. Kaple z červených cihel? Co tady dělá?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Střílky. Na první pohled taková nenápadná víska někde uprostřed Chřibů. Na pohled druhý tu objevíte hned čtyři místa, pro která stojí za to se sem vydat.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Nádhernou platanovou alejí podél potoka přicházíte k bystřickému zámku. Neobyčejná stavba s pohnutými osudy patřila za Loudonů k nejkrásnějším místům Moravy.
Stoupáte tichým lesem, kolem vás vysoké stromy a najednou se vám nad hlavou rozezní zvony a jejich zvuk letí nad horami až tam, kam dohlédnete. Takový je Hostýn.
Stranou vesnické návsi v Kurovicích stojí středověký hrad. Kromě toho, že byste se z něj mohli učit historické stavební slohy, je to taky hrad plný tajemství. Pojďte s námi dál.
Na hradu Cimburk si můžete připadat jako v jordánské Petře. Obklopeni kamením a tajemnými příběhy.
Rozhlížíme se po synagoze a tiše vnímáme zvláštní atmosféru, která tu na nás působí.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
Zámek v Uhřicích si v průběhu času dost vytrpěl... Díky aktivitě jeho posledního majitele však postává z popela - jako bájný Fénix.
Chropyňský zámek postavený v duchu manýrismu počátkem 17. století, se může pochlubit svými interiéry (například Rytířský sál se širokou sbírkou zbraní) a muzejní expozicí. Je spojen s legendárním hanáckým králem Ječmínkem,..
