1. selský pivovárek – kroměřížský poklad

Evidentně dobře naložený Tomáš Váňa nás vítá v pivovárku na samém okraji Kroměříže. Venku začíná první letošní chumelenice a na zšeřelá pole okolo pivovaru padají první vločky. V jejich středu svítí 1. Selský pivovárek jako maják. A je to docela příhodné. Uvnitř to voní kvasnicemi a chmelem, nahoře se pivo vaří a taky ochutnává. Červené cihly a teplé tóny dřeva příjemně kontrastují s nerezovými kotli. A nám pomalu padá pěna. 
1. Selský pivovárek tu stojí od roku 2013 a je to jedno z těch míst, kde je všechno příjemné. Už sama budova svou formou působí jednoduše a čistě, přirozeně se otevírá příchozím a i v pošmourném listopadovém podvečeru si připadáte, jako byste šli na sváteční návštěvu k dobrým známým. Ke kterým jste se navíc dlouho těšili.

Tomáš Váňa nám do rukou vkládá klasické baňaté půllitry a vede nás do ležáckého sklepa. Vypadá to, že se na to moc těší, což je trochu divné, když tam musel být už stotisíckrát. Nebo že by ho to vážně tak bavilo? 

„Tady dole v ležáckém sklepě se dějí tři zázraky. Dva z nich jsou vcelku pochopitelné, ten třetí už tak docela ne. Za prvé je to zázrak ten, že když se nahoře pivo uvaří a prokvasí, je z něj taková nedobrá kalná zpěněná tekutina. Teprve tady dole ve sklepě, v tancích kaly a kvasnice klesají ke dnu a pivo se krásně pročistí. Necháváme ho nefiltrované a nepasterizované. Druhý zázrak je ten, že se kvasinky samy sytí zbytkovým cukrem. Díky tomu vzniká pěkná pěna, ale hlídáme pivo tak, aby nebylo přesycené. Třetí zázrak, který se vysvětluje trochu hůř, je ten, že když to tak pěkně leží spolu v tanku, všechny ty přehnané chutě, které vznikly nahoře ve varně, se spolu pěkně promíchají. Zmizí nepříjemná sladkost sladu i hořkost chmele. Hrany se obrousí a za pár týdnů z toho je pivo, které je prostě famózní,“ vysvětluje nám celý proces pan Váňa, když nám čepuje vánoční speciál s bohatou pěnou. Začínáme chápat, že ho to asi opravdu hodně baví. 

První pivo vařili s kamarády u Váňů v prádelně v 80 litrovém kotli. Kromě toho, že musela mít paní Váňová obrovskou radost, časem přišli na to, že to prostě nestačí. Pivo chutnalo nejen kamarádům, ale taky manželkám a sousedům a každá várka byla hned pryč. Do stavby pivovárku už se chlapům moc nechtělo, ale Tomáš Váňa vytrval. 

Kroměříž, ležící v samém srdci Hané, se také tak trochu podepsala na tom, jak pivovárek vznikl. Kromě toho, že ho Tomáš založil se svým kolegou sedlákem, to tu od začátku dělají všechno po svém. S rozvahou a klidem. Kdybyste znali pár pravých Hanáků, dali byste mi za pravdu, že je to vlastnost velice tradiční. Pivovárek vyrostl jako sociální podnik, po letech je kapacita výroby naplněná a už není kde vařit další pivo. Zájem by o ně ale byl. 

U velkého dřevěného stolu nahoře ve varně posloucháme, jak sem jezdí zájezdy na košty, jak se tu stavují cyklisté, jak sem občas zavítají cizinci a dokážeme si docela dobře představit, že z toho jsou nadšení. Je tu totiž něco, co se nedá postavit za peníze a co se nedá ani tak docela dobře vyjádřit slovy, ale co dělá z pivovárku velice příjemné místo s atmosférou, která vás nutí se sem znovu vrátit. 

Kdybyste si chtěli udělat výlet po místních pivovarech, i na to nám dal Tomáš Váňa tip. Ráno u něj v 1. selském pivovárku, pak na oběd do Černého orla a zakončit to u Maxmiliána na Sádkách. Komu ještě zbude trochu fortele (a střízlivý řidič), může to střihnout ještě do Záhlinic, kde se skoro 100 let pivo nevařilo, ale před pár lety tu pivovar obnovili. 

Jestli je to místem, lidmi, skvělým pivem, kouzlem okamžiku nebo čím vlastně si nejsme tak docela jistí. Faktem zůstává, že maličký kroměřížský pivovárek má velkou duši, kterou stojí za to poznat. Nejlépe s orosenou sklenicí v rukách.