Jurkovičova křížová cesta na Svatém Hostýně

Na našich horách jsou místa, která jsou naprosto nezapomenutelná. Nemusí to být zrovna Obří důl nebo Ještěd. U nás na Kroměřížsku máme hory o něco menší. Chřiby a Hostýnské vrchy. A přesto ukrývají takové krásy, na které jinde nenarazíte. Mezi nimi je i Svatý Hostýn s poutní bazilikou a s nádhernou křížovou cestou, kterou pro tohle místo navrhl Dušan Jurkovič. Tohle prostě musíte vidět.

Když na konci 19. století přestala množství modlících se poutníků stačit křížová cesta umístěná na zdech baziliky Nanebevzetí Panny Marie na svatém Hostýně, začalo se mluvit o tom, že by měla být postavena také křížová cesta venkovní. Taková, která by korunovala svatohostýnské svahy, a u které by se mohla modlit procesí poutníků mnohem větší než dosud. Práce na nové křížové cestě začaly v roce 1900. Jednoduché klasicistní kaple s obrazy bystřického malíře pana Žůrka však nesklidily takový ohlas, jaký si místní farnost vysnila.

Aby se předešlo dalším nezdarům, pomluvám a posměchu, byl pro dekorování hostýnského vršku povolán architekt Dušan Jurkovič, který se už v té době věnoval slohu lidové secese. Nebyl by to však Jurkovič, kdyby nepojal Hostýn jako celek a nenavrhl celkové rozložení staveb na svatém kopci.
Už v roce 1904 tak začaly vznikat návrhy nové křížové cesty. Její podkovovitý tvar objímá severovýchodní svah vedle baziliky, ve spodní části se takřka noří do lesa, aby z ní v kopcovitém terénu zase mohla vystoupit mohutnou kamennou terasou a pokračovat až k poslednímu zastavení v rotundě pevně přimknuté ke kostelu.

Dušan Jurkovič, jehož rodina pobývala mimo jiné také na Rusavě, pojal hostýnská zastavení v duchu valašského stavitelství ozvláštněného vlivy moravského i slovenského folkloru. Už při svých předchozích pracích na Pustevnách totiž obdivoval fortelnost valašského roubeného stavění, pečlivě mapoval konstrukce kostelů i dřevěnic, sbíral lidové motivy a proměňoval je v moderní sloh zvaný lidová secese. Jestli někdo uměl vetknout dřevu duši, byl to právě Jurkovič.
Jeho křížová cesta na Hostýně tak tvoří 13 typově se odlišujících zastavení. Většinu jich tvoří otevřené kaple s oltářem a obrazem, zastřešené valbovými nebo štítovými stříškami z lazurovaných tašek. Pro výzdobu křížové stezky k sobě přibral umělce nejpovolanějšího - Jožu Úprku, jehož životní lásku byl folklor a jeho zobrazování.

Už tehdy však bylo jasné, že drsné povětrnostní podmínky Hostýna vyžadují zcela nový přístup k technickému provedení obrazů. Lámali si moudří muži hlavu, a nakonec s řešením přišel pan Škarda z Brna - navrhl, aby se obrazy vypalovaly na spodní stranu skla, které se následně pokryje emailem, podlepí azbestem a vzniklé plotny se pak cementovou malbou lepí do zdiva. Lidé se mohli obdivovat prvním obrazům, které byly neuvěřitelnou ukázkou jak uměleckého cítění, tak tehdejší technologie.
Co čert nechtěl, brzy se ukázalo, že ani tato technika neodolá hostýnským mrazům a větrům. Mezi jednotlivé vrstvy začalo zatékat a obrazy byly brzy znehodnoceny tak, že musely být sejmuty. V tu chvíli přichází Jano Köhler a ukazuje se nejen jako výjimečný umělec, ale také jako zkušený řemeslník. Jeho obrazy pro křížovou cestu jsou vyvedeny rakovnickými keramickými dílnami přímo na keramickou mozaiku, která sice musí být po desetiletích opravena, ale přesto je nejtrvalejší technikou, která dokáže odolat horskému podnebí.

Díky němu tak Jurkovičova zastavení křížové cesty zdobí neuvěřitelné barvy keramických mozaik, jaké nemají obdoby. Jako živé tu vystupují postavy z celého příběhu Kristova ukřižování ve své moderní i tradiční podobě. Básníka dřeva Jurkoviče tak doplnil naprosto výjimečný umělec, jehož ztvárnění dodává kapličkám úplně nový rozměr.

Jurkovič navrhl také další stavby na Hostýně, mezi nimi byla shromažďovací síň, zvonice, kaple sv. Cyrila a Metoděje, obchodní bazar a řada dalších. Některé z nich si můžete prohlédnout na konci brožury, kterou vydala Matice Svatohostýnská. Válečná doba však nepřála velkým projektům, a tak většina z nich zůstala jen na papíře.

Na Svatém Hostýně je pořád co obdivovat. Na úpatí schodiště vás vítá Vodní kaple, potkáte klasicistní křížovou cestu, horskou hospodu Ovčárna, titěrné kupecké stánky, které lemují cestu k bazilice, kapli Sarkandrovku, poutní baziliku Nanebevzetí panny Marie, rozhlednu císaře Františka Josefa a nakonec i Jurkovičovu křížovou cestu. Stojí skromně jako šňůra rozsypaných korálků až na samém konci vaší cesty. A přesto je snad tou nejkrásnější, jaká na českých horách vznikla.