Hostýn lidi fascinoval odedávna. Kdysi dávno tu bylo keltské oppidum, jedno z mála na Moravě. Když se budete pozorně dívat, ještě dnes najdete val, který krouží kolem temene hory a je prostoupen dvěma branami - Slavkovskou a Železnou. Cedule k němu ale nevedou, budete ho muset najít sami.
Stávala tu románská rotunda, říkalo se, že hora je plná stříbrných pokladů. Nejkrásnější je ale pověst o tom, jak Hostýn dostal svou panenku Marii, která srší blesky na nebohé Tatary prchající z lesů pod Hostýnem. Že nevíte, o čem mluvíme? Tak pojďte, půjdeme se podívat spolu.
Vystoupáme prudkým kopcem z Bystřice pod Hostýnem, z Chvalčova nebo z Rusavy. Všechny cesty vedou do kopce a každá je trochu jiná. Nejmalebnější je ta rusavská, je ale taky nejdelší.
Pojďme ale tou cestou, která vede podél Vodní kaple. Ze země tu vyvěrá léčivý pramen a nad ním stojí kaplička jako poděkování. Napijte se pořádně, čekají nás schody. Kamenných stupňů je snad nekonečno. To, co na Hostýně opravdu milujeme, jsou drobné dřevěné stánečky, boudy a útulny, které schodiště lemují. Prodávají se tady svaté obrázky, skleněné růžence a korálky, perníky, hračky pro děti, kokosový kmen, cukrové růžence (ty si rozhodně musíte z Hostýna odnést) a turecký med.
Až budete mít nakoupeno, pojďme dál. Poslední schody jsou popsány jmény farníků, kteří chtěli poděkovat panence Marii za uzdravení. Nad nimi už se tyčí bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Uvnitř je to nádherné a úplně jiné než v ostatních kostelech. Když se pořádně rozhlédnete, uvidíte valašské motivy na stěnách, modrou oblohu se zlatými hvězdami pod kupolí chrámu a zlatem zdobený oltář.
Tak, už vás nebudeme napínat. Jestli zrovna není bohoslužba, půjdeme se podívat za něj. Sedíte-li na kostelní lavici, vypadá to, že nad oltářem poklidně stojí bohorodička s Ježíškem v náručí. Nakouknete - li ale za oltář, uvidíte, že z drobné dlaně Jezulátka létají blesky mezi tatarské hordy, které se hrnou na Hostýn. Legenda vypráví, že když Tataři vtrhli na Moravu, oblehli i Hostýn a jejich tábor ležel, kam až oko dohlédlo. Když vyplenili všechno, co jim přišlo pod ruku, obrátili se i proti Hostýnu, kde se místní schovávali. Nešťastní obyvatelé sepnuli ruce a modlili se k panence Marii. Ta je vyslyšela, a že věděla, jak se Turci bojí blesků a hromů, smetla jejich vojska bouří.
Ať už to pravda je nebo není, sami na Hostýně uvidíte, že je to zvláštní místo. Jakoby tu jinak plynul čas, jakoby tu bylo něco, co k vám promlouvá a otevírá vám cestu k sobě samým.
Projděte se od kostela kouzelnou křížovou cestou, kterou pro Hostýn navrhnul Dušan Jurkovič.
Barevné keramické kachle z Rako Rakovník podtrhují lidovou secesi, která se k bazilice krásně hodí. Zajděte si i na rozhlednu a pokochejte se žírnými poli na Hané, odtud uvidíte lidem do talíře snad až v Olomouci.
Hostýn, to už je Valašsko, jak se patří. A přece se jednou stranou dívá na Hanou, druhou na Valašsko, stojí tu rozkročený mezi nimi, jako by říkal, že patří oběma. Na Hostýn se nedá jít jen jednou. Musíte se sem vracet, ukazovat ho dětem a známým, a tak nějak mu být pořád na dohled. Alespoň v myšlenkách.
Jasně, na hory je lepší chodit ve dne. Člověk vidí pod nohy, vidí pod kopce a není taková zima. Čas od času je ale fajn vyrazit až potom, co slunko zapadne. Uvidíte hory úplně jiné, než je znáte.
Hostýnské vrchy ukrývají takové krásy, na které jinde nenarazíte. Mezi nimi je i Svatý Hostýn s nádhernou křížovou cestou, kterou pro tohle místo navrhl Dušan Jurkovič. Tohle prostě musíte vidět.
Dnešní výlet začínáme v obci Rusava, v rázovité valašské dědině, kterou obklopují Hostýnské vrchy. Naším cílem je sv. Hostýn a zpět se vydáme opět na Rusavu.
Dnešní výlet začíná u kostela na Hořansku. Cesta odsud vede po modré přes Skalný, rozcestí Bukovina a Pod Valy až na posvátnou horu Hostýn.