Lesem Hříběcích hor z Hoštic ke kapličce Na Strašné

Jestli se chcete toulat, máme pro vás jeden super tip. Zatoulejte se do Hříběcích hor. Říká se tak krajině táhnoucí se od Koryčan přes Morkovice - Slížany až po Kroměříž. Je plná vesniček, jejichž jména ze záhadných důvodů většinou končí na -ice, a taky je plná zapomenutých i opravených zámků, alejí, kapliček a studánek. Kousek této krajiny objevíme právě dnes. Projdeme se prastarou zámeckou alejí až k lesní kapli s tajuplnou minulostí.

Vydáte-li se do Hoštic autem od Kroměříže, vezměte to kolem novogotického kostela v Ratajích, který nám cestou sem vzal dech. Naštěstí tady v Hošticích bylo spousta krás, které nám pomohly zase se pěkně rozdýchat.

Tou první je zámeček cudně schovaný v parčíku za zdobenou mříží. Možná byste to neřekli, ale Hoštice za sebou mají dlouhatánskou minulost. Už ve 12. století tu stávala tvrz. Několikrát opuštěná, několikrát znovu postavená. Prohnaly se tudy česko-uherské války, dokonce i Švédům stály Hoštice za to, aby je do základu vyplenili.

MAPA TRASY >>> KE STAŽENÍ 

Na místě starých tvrzí dnes stojí rokokově klasicistní zámeček malebných tvarů, ve kterém kdysi pobývala i tvořila významná rakouská spisovatelka Marie Ebner-Eschenbachová, rozená hraběnka Dubská. Ta bývá přezdívána rakouskou Boženou Němcovou, byla dokonce dvakrát nominována na Nobelovu cenu za literaturu. Věděli jste?

Před zraky zvědavců dnes zámeček kryje romantický park. Zámek je v soukromých rukách, takže si ho můžete prohlédnout jen zvenčí, ale to nevadí, protože naše cesta dnes vede jinudy.
Od zámecké brány se vydejte přímo za nosem kaštanovou alejí. Vede dlouhou přímkou až k lesu a téměř kolmo na ni navazuje její sestra, která se stáčí kolem bývalého tvrziště Svárov až ke Zdislavské kapličce na křižovatce (dnes okresních) cest. Obě aleje jsou více než dvě století staré, takže hraběnku Dubskou, která se tudy procházela, dobře pamatují.

Takhle nějak vypadala barokní komponovaná krajina. Pole s remízky, mezi nimi kapličky, litinové křížky a boží muka, stromořadí a aleje, místo, kde je člověku dobře. A tak to tu vypadá dodnes. I když prastaré aleje lákají ke zkoumání, vyberte si tu jedinou, která vede přímo od zámku a pokračujte po ní dál. V mapce máte vyznačenou i cestu ke zdislavské kapličce, můžete se vydat tam a potom zase zpět k té aleji, která vede rovně od zámku.

Provede vás Hoštickým lesem až k hájence Vinohradčík. Uprostřed lesů tu stojí hájovna s nádherně vyřezaváným štítem, kolem není ani živáčka. Tady budete muset odbočit tou správnou cestou, pokud se chcete dostat ke kapličce Na Strašné, o které vám povíme pověst. Od hájenky vedou cesty hned čtyři. Tou první jste přišli, tu druhou vynecháte a tou třetí vyrazíte. Terén se bude mírně svažovat, až vás dovede do údolí, kde pramení čistá voda a nad pramenem stojí kaplička.

O kapličce se toho v kraji určitě říká hodně. My jsme si ale vypůjčili pověst od revírníka Romana Konečného. Tady je:

Dávno pradávno byly lesy okolo Morkovic hluboké a nepřístupné (město vzniklo až v roce 1960 spojením obcí Morkovice a Slížany, v okrese Kroměříž). Na Hoštickém revíru žil hajný Ulík. Jeho panímáma Ulíková chodívala často lesem do Morkovic, cestou přes potok byl však můstek, odkud již byl les řídký a plný světla. Před můstkem vpravo bylo místo zarostlé a tmavé, les hustý a tajemný. Panímáma byla vždy ráda, když už byla za můstkem.

Jednoho dne si přivstala a vydala se do Morkovic ještě za tmy. Spatřila před sebou člověka se svítilnou. Zavolala na něj, ale člověk se svítilnou se ani neohlédl. Hajná sice měla strach, ale byla také zvědavá. Na můstku se člověk zastavil, světlo zhaslo a on zmizel. Hajné to nedalo a rychle pospíchala přes můstek, ale nikde nikdo. Po chvíli se ohlédla. Nikdo za ní nešel, ale v roklině okolo potoka viděla, jak se míhá několik světel. Pospíchala dál, stále jí však příhoda nešla z mysli. Večer doma ji vyprávěla hajnému. Hajný, který pocházel ze Slížan, kde v letech 1526 – 1562 žili Čeští bratři, seděl, poslouchal a po chvíli řekl: “Já ti povím, co jsi viděla, ale nikomu o tom nesmíš říct ani slovo.“ A tak jí pověděl, co věděl.. “Po bitvě na Bílé Hoře byla jednota Českých bratří rozprášena a ti, co zbyli, se museli ukrývat. Čas od času za nimi přišel jejich kněz a bratři se pak sešli k tajným modlitbám. Teď se jich ještě několik tajně scházelo v tom hustém lese okolo potoka. Jsou to věrní stoupenci Českých bratří a ta světla v lese svědčí o tom, že tam měli vyznavači této víry tajné shromáždění. Lidé si mysleli, že tam straší, a proto začali tomu místu říkat Strašná, ale správně se jmenuje Strážná. Tak je to zapsané v knihách.“
Aby lidé zahnali „zlé duchy“, postavili na můstku kapličku. I když se zde Čeští bratři dávno nescházejí, kaplička stojí dodnes.

Zdroj: https://lesycr.cz/casopis-clanek/vypraveni-o-strasne/; Bc.Roman Konečný - revírník, LS Bučovice

Báli jste se trochu? Viďte, že ne. Teď se můžete vrátit stejnou cestou zpátky nebo risknout krátký traverz lesní pěšinou, kterou najdete, když se postavíte zády ke kapličce a podíváte se přes můstek. Za pár chvil navazuje na modrou turistickou trasu, dejte se po ní doleva a opusťte ji před první zákrutou, abyste mohli pokračovat pěkně rovně zase k aleji. Za chvíli jste doma, uvidíte.