ZRAKOVĚ POSTIŽENÍ
Expozice nabízejí řadu prvků vhodných pro zrakově postižené. Mohou si budovou projít doslova od sklepa až po půdu. Připraveno je pět stálých expozic s komentovanou prohlídkou a mnoha haptickými prvky.
První nese název Historie ukrytá pod dlažbou města. Prostřednictvím průvodců a zvukových panelů si můžete projít historií Kroměříže od dob nejstaršího pravěkého osídlení až po raný novověk. Zážitek z prohlídky umocňují prostory starobylého sklepení domu, do nichž je expozice zasazena. Najdete zde následující haptické prvky…
model města Kroměříže
plastika pohanského bůžka
klasicistní dřevěný okenní rám s kováním a kličkou
fragmenty pískovcových náhrobníků ze zrušených křesťanských a židovských pohřebišť
rekonstruovaná středověká keramická zásobnice
historické dřevěné, keramické, železné a litinové vodovodní potrubí
S asistencí průvodce nebo doprovázející osoby je možné poslechnout si zajímavosti o místech v centru města díky informačnímu panelu.
Expozice Strážci času představuje unikátní hodiny a hodinové strojky. Zde si můžete zkusit natáhnout závaží a rozkývat hodinové kyvadlo.
Třetí stálou expozicí je Památník Maxe Švabinského, jehož součástí je pouze jediný haptický prvek, kterým je busta Maxe Švabinského. Busta zachycuje Švabinského v mladém věku. Vyhotovil ji známý český sochař a zároveň malířův nejlepší přítel Jan Štursa. I přesto se však můžete prostřednictvím popisné komentované prohlídky seznámit s dílem Maxe Švabinského a jeho poutí životem.
Další stálou expozicí je Kroměříž v soukolí dějin 1848–1948, která zachycuje stěžejní momenty, které formovaly rozvoj Kroměříže mezi lety 1848–1948. Nevidomí či slabozrací si zde mohou poslechnout literární a hudební ukázky v audio věži či komentáře k filmu a před expozicí je umístěn model města Kroměříže, který si mohou osahat.
Nejnovější expozice Poklady staré půdy vtáhne návštěvníky do světa fantazie, který je umocněn autentickým prostředím a záhadnými zvuky. Zde jsou pro návštěvníky taktéž připraveny dotykové prvky: dřevěné rámy na obrazy, kravský zvonec, řezbované dveře, kopie románského sloupu či dermoplastický preparát bobra evropského.
BEZBARIÉROVOST
Osobám s omezenou možností pohybu je v muzeu k dispozici výtah.
Do sklepů, kde se nachází expozice Historie ukrytá pod dlažbou města, je připravena rampa.
Do stálé expozice Poklady staré půdy pak vede schodolez.
V každém patře budovy jsou k dispozici bezbariérová wc.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
