Od obecního úřadu sejděte z kopce dolů až po levé straně uvidíte kříž. U něj se za stromy schovává větší budova s bílou fasádou, která kdysi sloužila jako škola.
Každou první a třetí neděli od května do října vás ve velké místnosti v patře této budovy uvítá jedna z dcer zakladatele muzea, které s láskou udržují odkaz svého otce. Hned za dveřmi na stěně uvidíte fotografii pana Otýpky s vysvětlením, proč se pustil do zachraňování věcí. V expozici se můžete začít kochat spoustou zajímavých předmětů.
Expozice vás provede nejstarší historií obce. Dozvíte se o nálezu z roku 1995, kdy při stavbě vodovodu byla v obci nalezena sekera z doby Velkomoravské říše. Prohlédněte si pečeť obce z roku 1754 a také znak, který znázorňuje vrbu a zkřížené sekery přes její kmen. Ty připomínají prvotní práce osadníků, tedy mýcení lesů pro rozšíření orné půdy.
Ve vitrínách i mimo ně najdete řadu dobových fotek, které vás vrátí do období před 40 - 100 lety. Všimněte si třeba staré dřevěné požární stříkačky, která byla tažena koňmi a dodnes ji můžete najít v požární zbrojnici. Místní spolek dobrovolných hasičů při vyjímečných příležitostech ukazuje, že je stále plně funkční.
Další z místních spolků, Sokoly, představí nejen uniforma, ale i řada fotek pod parapetem, na kterém jsou usazeny staré psací stroje.
Dále tu objevíte šicí stroj vyrobený roku 1888, putny, ve kterých se nosily zemědělské výrobky, kolébku, stůl, staré nádobí, hrnce, pekáče, lúbek na mouku nebo krásné formy na máslo.
Uprostřed místnosti si můžete prohlédnout předměty, které sloužily jednotlivým řemeslníkům. Například nástroje na zpracování lnu a konopí. Víte třeba, co to je vochle a k čemu sloužila?
Na další fotografii ukazuje paní Daňková, dcera pana Otýpky, jednu z otáčecích maslinek na máslo.
Další zajímavostí je foto prvního automobilu ve Vrbce, který koupil roku 1949 pekař Karel Konečný na rozvoz chleba. Jednalo se o typ Praga Picolo.
A když jsme u pekaře, v expozici nechybí ani lopata na sázení bochníků chleba nebo kovová vidlice na posouvání bábovek, benešníků, kobližníků i brutvanů. Že nevíte, co některá z uvedených slov znamenají? Ochotně vám jejich význam vysvětlí právě zde v muzeu.
Pan Otýpka fotil místní řemeslníky při práci a má tak velkou zásluhu na zachování unikátních obrázků ze života místních i okolních obyvatel. Na následující fotografii uvidíte například ukázku předení v podání paní Silné v Sulimově.
Jak se dříve nosila voda ze studny? K tomu slouží ukázky putny s hákem a opět krásné fotografie ze života místních.
V muzeu najdete taky staré pračky, ždímačky nebo valchy a dozvíte se více i o historii výroby mýdla.
Na stolcích uprostřed místnosti leží nástroje potřebné pro jednotlivá řemesla. A jaká to jsou? Najdete tu nástroje kováře, zámečníka, sedláře, koláře nebo ševce. A víte, co znamená slovní spojení nemít ani floka? Prozradíme pouze to, že toto slovní spojení souvisí s řemeslem ševcovským...
Jak předměty leckdy před umístěním do muzea vypadaly ilustruje následující obrázek.
A více už neprozradíme! Je tu toho k vidění opravdu hodně a jak řekl sběratel a zakladatel tohoto muzea, tento prostor slouží starším pro vzpomínku a mladším pro ponaučení. Věříme, že snaha pana Otýpky zachránit věci, které dosloužily a byly odloženy na komorách, půdách a kůlnách vám udělá stejnout radost jako nám.
Muzeum je otevřeno od května do října každou první a třetí neděli, vždy v čase od 14 do 16 hodin. Mimořádné prohlídky je možné si objednat i v jiném termínu na telefonu 605 781 318 nebo 777 115 421.
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.