Když jsme byli malí, každá půda i sklep nám stály za prozkoumání. Ani jeden kouteček jsme nevynechali, vlezli jsme do každé almary i bedny. Jenom si vzpomeňte na ten objevitelský pocit, když jste otevřeli staré dveře půdy a ve slunečních paprscích starého světlíku vířila zrníčka prachu. Za nimi pak už bylo jen šero plné tajemství. Nestýská se vám po tom náhodou?
Pro malé i velké objevitele ale něco máme. V Muzeu Kroměřížska připravili novou expozici Poklady staré půdy. Mají ji na svědomí kurátoři Martina Václaviková, Michal Jemelka a Lenka Bartíková, kteří v ní zhmotnili svět cestování a objevování, ale taky míst, kam se za nedobrých časů schovávaly poklady. Najdete ji až docela nahoře, kde jinde než na půdě, tedy v nově zrekonstruovaném podkroví historického měšťanského domu na Velkém náměstí v Kroměříži. Musíte sem vyšlapat spoustu schodů, ale nebojte se, vyplatí se to.
Tak, jsme tu. Hned u dveří si ze staré truhly vezměte plánek. A baterku, bude se vám hodit. Za dveřmi totiž čeká tajemná tma a spousty pokladů.
Na téhle půdě se totiž stanete cestovatelem. Čekají vás cesty opravdové i snové. Najdete tu všechny možné potřeby starých cestovatelů, námořníků, badatelů a tuláků. Fascinující starý svět, kdy ještě nikdo nevěděl, kde končí který světadíl a za každou mapou stály stovky hodin objevování, statečnosti a píle.
S novou expozicí si její autoři opravdu vyhráli. Ba co, vyhráli. Přímo ji vymazlili. Poschovávali tady spoustu hádanek a tajemství, ale taky klíčů k nejkrásnějším příběhům pro děti i dospělé. Nebudeme vám nic prozrazovat, však vy na ně přijdete sami. A udělá vám to velikou radost, to nám věřte. A jestli přece jen chcete trochu napovědět, tak vám říkáme: B612, drápy a růže, za skříní a "Přijdu pozdě!" Víc vám už prozradit nemůžeme. Jenom vám poradíme, až tady budete, pěkně koukejte kolem sebe a nevynechejte žádný kout.
Tak už běžte. Běžte tam a užijte si to. Objevte všechny hádanky, vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli. Ponořte se do světa, který už není, a vezměte s sebou děti. Jenom přitom dávejte pozor, ať nešlápnete do myšího hnízda. I taková totiž mohou na půdě být.
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.