Železničním muzeem v Kroměříži nás provedl Martin Šůstal ze spolku Kroměřížská dráha, který muzeum provozuje už od roku 2014. Přichází v typicky modrých montérkách, v tričku s logem Českých drah a s jiskrou v oku. Tenhle člověk by určitě nemohl pracovat nikde jinde než na železnici.
Muzeum tu vzniklo proto, aby železniční nadšenci ze spolku Kroměřížské dráhy měli kde vystavovat exponáty, které se jim podařilo zachránit při rekonstrukci nádraží i vlaků. Najdete tu tak kouzelný svět s kartonovými jízdenkami, na které se kdysi jezdilo po celé republice. Můžete si je označit na značkovači, jaké bývaly u každé nádražní přepážky, můžete si prohlédnout historické uniformy a techniku, můžete si vyzkoušet, jaké to je obsluhovat elektromechanické staniční zařízení přivezné sem ze stanice v Moravských Bránicích, které je propojeno s funkčním návěstidly a světelnou signalizací. Všechno tu lomozí, hrčí, bliká, cinká a hlavně - funguje.
Podle Martina Šůstala je železnice obrovským kolosem, ze kterého my, obyčejní cestující, vidíme jenom zlomek. Pro ty, kdo dráze zasvětili celý život, je to kouzelný svět s přísnými pravidly a s nádhernými stroij, které musíte nutně obdivovat. A v muzeu je to vidět na každém kroku.
Ty největší poklady muzea se skrývají v přilehlém depu (tedy pardon, v kruhové remíze). Stará část nádražního areálu tu pravděpodobně stojí už od konce 19. století, tedy dob, kdy tu fungovala Severní dráha císaře Ferdinanda. Unikátní vlaková točna, která do depa vede, je výjimečná tím, že díky důmyslnému mechanismu dokáže s mnohatunovou lokomotivou snadno pohnout jediný člověk.
Uvnitř depa pak stojí slavný motoráček Hurvínek z 50. let, který v létě pravidelně potkáte na dráze “Tovačovce” vedoucí z Kojetína přes Lobodice do Tovačova. Vyráží také na jiné trati po celé republice, aby svými příjemnými tvary udělal radost cestujícím. Doplňuje ho také vyhlídkový vůz Bgdta, který ještě v roce 2019 sloužil na železničním depu v Ostravě jako improvizované skladiště. Členové spolku ho odkoupili a pečlivě renovovali tak, aby v něm mohli vozit až 30 cestujících a 5 jízdních kol. Kdybyste náhodou někdy chtěli mít takový vláček pro sebe, můžete si ho od Kroměřížské dráhy pronajmout, najít trasu, kterou byste chtěli vyrazit a udělat si výlet sami pro sebe. Kroměřížští takhle jezdí rádi a prý se tak vydali už na několik oslav a výletů.
Ve spolku by byli rádi, kdyby se jim podařilo depo z 19. století odkoupit. Takové železniční muzeum totiž jen tak někdo nemá a v Kroměříži by to byla veliká rarita. Budeme jim držet palce, snad se to jednou podaří. O tom, jaký vztah k vlakům a nádraží mají možná svědčí i to, že o vozech, které tu stojí nemluví jako o svém vlastnictví, ale o těch, “které mají v péči”.
Martin Šůstal nám ještě ukazuje vozíky, desty a ještěrky, které má s kolegy ze spolku v péči, a je na něm vidět, že by nám o vlacích, tratích, stavědlech, zabezpečení vlakových cest, technice a vůbec celém to krásném světě okolo železnic, mohl vyprávět ještě hodně dlouho. Nechejte se taky zlákat, je to velký zážitek.
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.