Rodina Netopilova, která hospodaří od 17. století, v Pravčicích od roku 2013 shromažďuje vše, co kdysi patřilo k běžnému životu českého (nebo spíš hanáckého) hospodáře. Není to muzeum v pravém slova smyslu. Je to spíš živá kronika venkova, jakou dnes jen tak neuvidíte.
Prohlídka Muzea zemědělské techniky v Pravčicích začíná nevinně – pár pluhů, ručních mlýnků a povozů. Ale brzy zjistíte, že sbírka je neskutečně bohatá a rozmanitá. Vystavené jsou tu mlátičky, žebřiňáky, secí stroje i obracečky. Nechybí ani traktory, například legendární Zetory, které najdete i na mnohých dobových fotografiích ze zdejšího družstva.
Kromě těžké techniky tu ale objevíte i to, co s venkovem souvisí jemněji – staré valchy, ruční lisy na ovoce, ale i celou hanáckou selskou jizbu, jak vystřiženou z mánesových obrázků.
Jako kuriozitu doporučujeme podívat se na fotografie klasů ve šlechtitelské knize staré 100 let. Není to jen řada skleněných vitrín – díky staré šlechtitelské knize zjistíte, jak se šlechtily odrůdy obilí, proč se změnil tvar klasu nebo letproč dnes už některé druhy téměř neznáme.
Zaujme také pohřební kočár – černě lakovaný, s bohatou řezbou – připomínka důstojnosti venkovského života i smrti. A pokud by vám nestačilo, že všechno funguje a voní jako dřív, zaujme vás i galerie ministrů zemědělství. Každý obličej připomíná jinou etapu českého zemědělství, ať už byla dobrá, nebo zlá.
Součástí expozice jsou i exponáty mnohem novější. Najdete tu kola a motorky, na kterých se jezdilo na pole i na zábavu. Uvidíte, že se s nimi přenesete do jiných dob. A jestli si chcete odvézt suvenýr, mrkněte se, jestli mají Netopilovi ještě skladem svá vyhlášená povidla.
Na rozdíl od velkých muzeí tady necítíte odtažitost. Každý stroj má příběh, a někdy i jméno. Všechno je udržované, čisté a většina exponátů v provozuschopném stavu.
Pokud se chystáte do Kroměříže, Holešova nebo jen projíždíte Hanou – zastavte se v Pravčicích. Čeká vás místo, kde se technika dotýká duše. Svět našich dědů není nostalgie. Je to připomínka, že bez minulosti nemá smysl hledat budoucnost.
Tip na cestu: Zavolejte si předem (+420 739 919 709), muzeum nemá pevnou otevírací dobu.
Vypravte se na návštěvu venkovského muzea ve statku pod vysokou lípou!
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
