Video vzniklo v roce 2020, v době restriktivních opatření spojených s pandemií.
Jestlipak víte, co je to hasačert, babka nebo lub? Z mlynářského názvosloví nás dnes zkouší pan Chrastina, který je mlýnským průvodcem a s rodinou u mlýna také bydlí. Jeho žena je vnučkou posledního mlynáře.
Těšanský mlýn zažil pěkné i smutné časy. Postavil ho v roce 1890 mlynář Josef Páter na místě starého mlýna, který poničil vítr. Mlelo se tu až do začátku druhé světové války, ještě v roce 1940 tu i přes zákaz mlel Josefův syn František. O dva roky později jej však zatklo gestapo. S příchodem elektrických mlýnů profese větrného mlynářství zanikla a s ním i sláva těšanského mlýna.
Chátrající mlýn odkoupil obecní výbor a dnes je ve správě Muzea Kroměřížska. Kolem se v sadu prohání Chrastinovic kočky, které hlídají, jestli náhodou nešlapete, kam nemáte. Výklad pana Chrastiny si nesmíte nechat ujít.
Provede vás okolo mlýna, ukáže vám, jak je mlýn postaven, co znamená mít za lubem, proč se rukávu na mouku říká hasačert, kdo je ve mlýně babka, dědek, otec i matka. Poslechnete si, jak mlýn klape, dozvíte se, že mlynáři stačilo poslouchat klapání mlýna, aby věděl, jestli má zrna na mletí přidat nebo naopak ubrat. Posadíte se na lavici, kde sedával pan otec, jak se odedávna mlynářům říkalo, a můžete se zaposlouchat do vyprávění někoho, kdo tohle místo miluje.
Kolem je klid a mír. Pole se vlní ve větru a za kopcem vykukuje štíhlá věžička kostela ve Zlámance. Když si počkáte, až začne zapadat slunce, pozlatí vám mlýn i celé okolí měkkoučkými paprsky. Stačí trochu nastražit uši a určitě uslyšíte klapot koňských kopyt, co do mlýna přiváží obilí. Kousek země, na kterém se zastavil čas.
Reportáž pořadu ČT Toulavá kamera o větrném mlýně ve Velkých Těšanech můžete sledovat ZDE:
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
