Muzeum Františka Skopalíka Záhlinice: do malé vesničky za velkým člověkem

Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou. Věřte nebo ne, jsou to právě Záhlinice, kde se děly věci. Z hanáckých polí tu vyrostla velkolepá sladovna a slavný pivovar, a byly to právě Záhlinice, odkud kdysi vyjela slavná selská jízda, aby do Národního divadla dopravila kámen z hanáckých rovin. A kdo byl u toho všeho? František Skopalík, vlastenec, sedlák, buditel, poslanec Říšské rady a Zemského sněmu, starosta, politik a novátor.

Kdyby se tenhle příběh stal v Americe, byla by to veliká story. Kluk, který se narodil v docela chudobné chalupě, pilný a nadaný student, který však místo studií musel pomáhat v domácím hospodářství. Samouk, který se sám naučil německy, rusky a latinsky. Modernizátor hospodaření na Hané, později zakladatel Hospodářské školy v Přerově. Ze synka z podsedku se stal starostou, politikem a velkou osobností, která se zasloužila o rozkvět našeho malebného koutu země.

V Záhlinicích na něj nezapomínají. Muzeum je jako malované, stojí přímo na návsi v obecním domě, který tu nechal Skopalík postavit, aby se lidi měli kde scházet, pořádat plesy nebo tancovačky, zasedání a jiné události, které k životu na vsi neodmyslitelně patřily.

Najdete tu expozici o Skopalíkovi a době, ve které se staral o to, aby Záhlinice i celá Haná vzkvétaly. Když někam vyrazil, oblékal si hanácký kroj i dlouhý bílý plášť, díky kterému byl nezaměnitelnou postavu na všech zasedáních a setkáních. Proto je část expozice věnovaná i oblékání a krojům. Mimo jiné také díky velkému koníčku paní Václavy Navrátilové, která má muzeum na starosti, a která se ve volném čase věnuje přípravě, žehlení a opravám hanáckých krojů.

Je to právě ona, kdo nás muzeem provází a z každého slova, které pronese je vidět, jak si Františka Skopalíka váží. Vypráví nám o jeho dětství, o jeho práci, o věcech, které přinesl zemědělství na Hané, a které byly do té doby naprosto novátorské a nevídané. Povídá nám o tom, jak pokrokový to byl člověk.

Poslechnout si Skopalíkův příběh, znamená uvědomit si, jak hluboko mohou sahat kořeny, kterými jsme vrostlí do té naší rodné hroudy. Jeho příběh je příběhem člověka s otevřenou hlavou, kterému osud nepřinesl nic na zlatém podnose. Je nádherné objevovat takové velikány v maličkých vesničkách, jako jsou Záhlinice.