Expozici Karlu Krylovi, kroměřížskému rodákovi, otevřel Dům kultury Kroměříž v roce 2014 symbolickým přeštípnutím ostnatého drátu ověnčeného růžemi. Nic jiného by se sem ani nehodilo. Expozice je dráždivá, kritická, chytrá, tklivá a smutná. Je jako zhmotněná Krylova píseň.
Vcházíte sem a je lepší, když nic dopředu nevíte. Prostor je plný členitých zákoutí, odněkud se line hudba, mění se světla, prostor jakoby zadržoval dech a uhýbal vám před očima. Můžete si tady šlapat po štěstí, projít se po střepech, bude na vás pršet, Krylovy písně se kolem vás ovinou a donutí vás zpomalit, zastavit se a přemýšlet.
Autorka námětu, paní Daniela Hebnarová a scénograf Jan Konečný se rozhodli pro jiné zpracování než učebnicový výčet letopočtů. Krylova kroměřížská expozice odkrývá rozpor mezi klidným zázemím, po kterém Kryl vždycky toužil, a rozháranou skutečností, kterou mu život opravdu přinesl. Šedivé období normalizace, které se na něm bouřlivě podepsalo, tu hraje významnou roli.
Běžte tam. Běžte tam sami nebo ve dvou, udělejte si čas a v klidu si tohle místo prožijte. Možná vám bude trochu tesklivo, ale o to víc si uvědomíte, jaké máme štěstí, že žijeme v naší době. A že je lidský život křehkým předivem, které se snadno zpřetrhá.
Ing. akad. arch. Jan Konečný CSc., autor expozice:
„Smyslem expozice je představit Karla Kryla nikoliv jako umělecko-politický fenomén, ale jako významnou komplexní osobnost naší kultury. Koncept je založen na scénické podpoře emocionálního působení Krylova díla bez důrazu na časovou osu a faktografii jeho života. Výstava tedy nebude „knihou“ v níž je nutné listovat ale sjednocující metaforickou scénou jeho děl…Základem expozice je zhmotnění Krylova pocitu „bezdomoví“, zvláštního pocitu obtížné včlenitelnosti někam domů, kde city nejsou zraňovány pokřiveností charakteru, zradou a nevěrností.“
Pro skupiny nad 10 osob možná hromadná objednávka na tel. 602 665 903 (volat v otevírací hodiny) nebo na mobilu 731 563 523.
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
