Muzeum Kroměřížska za poslední roky dost prokouklo. Ocitli jsme se opět na místě, kde lidé dělají svoji práci srdcem a s neutuchajícím nadšením chtějí předvést to nejlepší ze svého oboru. Hned u vstupu nás vítá usměvavá paní na recepci a vysvětluje, co je zrovna k vidění. Ze stálých expozic Památník Maxe Švabinského a Historie ukrytá pod dlažbou města si vybíráme tu pod povrchem a už se hrneme do sklepení.
K expozici musíte sestoupit do studeného kamenného sklepa kapitulního domu, ve kterém se muzeum nachází. Všechno ztichne a jakoby se nad vámi najednou rozestřela tíha celého města.
Dole ve sklepení se rozsvěcují světla, procházíte mezi vitrínami a exponáty a nasáváte atmosféru dávnověku. Expozice je rozkročená snad po celé historii města, stopy vedou až do pravěku. Najdete tady šperky, nástroje i nádobí z každého období. Mezi nimi tiše svítí dotykové obrazovky s perfektně zpracovanými materiály, kde se dozvíte, jak se tehdy žilo.
„Máme tu i pravý a nefalšovaný poklad,“ láká nás kurátorka za tajemstvími expozice. A opravdu. Ve zdobené truhličce tu leží historické šperky a mince. Přesně takhle by měl poklad vypadat. „Našel se v židovské části města při rekonstrukci měšťanských domů a označuje se jako židovský poklad.“ Zatímco ve středověku si lidé na horší časy schovávali mince a šperky, v pravěku by pokladem byly nepovedené nebo polámané šperky a nástroje, které si lidé nejspíš schovávali, aby z nich mohli časem zase něco vyrobit. A dnes? Jak by asi vypadal poklad, který by tu zůstal po nás?
V podzemí muzea je také model města, který ukazuje, jak Kroměříž vypadala v 19. století. Je tu středověká jímka, která baví hlavně děti, je tu hrnčířská pec a je tady i černá kuchyně, která kdysi bývala v každém měšťanském domě. Dnes už byste takovou našli jenom tady v muzeu.
Cestou na povrch jako byste prošli bránou času. Svítí sluníčko, kolem vás je naše normální a běžné 21. století. Jestli máte chuť, zajděte se ještě podívat na aktuální výstavu nebo se jenom tak projděte historickým podloubím kroměřížského náměstí. Tak co, líbilo?
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
