Kovárna byla v každém městě i na venkově důležitou institucí. Koval se dobytek, kovali se koně, ze železa byly zemědělské nástroje i zbraně. Také v Holešově u zámku jednu takovou kovárnu měli. Pěkně přímo vedle zámku, na Holajce, stojí holešovská kovárna už od poloviny šestnáctého století. To jí už táhne na pět set let. Sloužila Rottalům i jiným pánům místního panství, dlouhé roky tady kovali kováři rodu Zemanů a po nich se jim také kovárně říká Zemanova. Poslední z nich, Emil Zeman, do kovárny chodíl ještě v roce 1953.
Kovárna, která přestála 400 let a s nimi všechny možné veletoče doby, málem doplatila na poválečné období 20. století. Opuštěná výheň dávno vychladla, kovárna pustla, nikdo se o ni nestaral, a dokonce se uvažovalo o demolici. Jaká by to byla škoda! Naštěstí se našli místní turisté, kteří se kovárny ujali. Chvíli tu měli klubovnu skauti, dnes kovárna patří k expozicím holešovského muzea.
Uvnitř je spousta nářadí a nástrojů, které se dochovaly i přes vlny historie, které se kovárnou provalily. Mimo jiné obrovský měch, který do výhně vháněl vzduch. Původně byl zavěšený na půdě, kovářští učni ho rozdmýchávali pomocí lana nebo řetězu visícího ze stropu. Jsou tady podkovy a kleště, kladiva i staletá kovadlina. A pak je tu ještě jedno tajemno. Přímo pod výhní se cosi leskne, táhne oči a láká k nahlédnutí.
Při podrobnějším zkoumání zjistíte, že se tu pod výhní tiše schovává tajná chodba. Díky zrcadlu a reflektorům ji dobře uvidíte bez toho, abyste museli lézt do topeniště. Tajemná chodba směřuje k protější hospodě “U Cabiša”, po pár metrech ji ale přetíná zával suti. Kam asi vedla? Kdo jí chodil? Sloužila k bezpečnému útěku nebo byla vstupní branou někam dál? Bez pořádného archeologického výzkumu se to asi už nedozvíme. Nechat se ale okouzlit tajemstvím dávných věků je lákavé. Tak pojďte, nebojte se nahlédnout, třeba něco uvidíte.
#visitholesov
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
