Tmavě vykachlíkovaná chodba, kterou do krytu vcházíme, nepůsobí zrovna nejpřívětivěji, ale to jsme taky od podobného zařízení tak trochu čekali. 
Přísně tajný projekt vznikal za doby nejtěžší normalizace. Jeho existenci maskovala výstavba kina Slovan, pozdější Knihovny Kroměřížska. Dnes je kryt utajen tak trochu nechtěně, málokdo z návštěvníků Kroměříže o tomhle místě ví. A je to škoda, protože prohlídka krytu stojí za to.
Je tady funkční vzduchotechnika, jsou tady průduchy, které se daly vzduchotěsně uzavřít v jednotlivých místnostech. Je tady rezervoár na vodu, můžete se podívat na rezavý hrnec, který měl sloužit jako záchod. Z nemocnice sem převezli pár historických nástrojů a pomůcek, pohled na ně zvedá chlupy na zátylku. Vybavená knihovnička ilustruje, jak žalostná byla ve většině případů tehdejší státní kultura a husí kůži z nich máte taky.
Na 30 místností je rozloženo na téměř 400 metrech čtverečních. Přístupných veřejnosti je asi 20, ostatní jsou poškozeny vzlínající vodou. Kryt byl určen zhruba 30 člennému velení a pohlavárům. Když procházíte jednotlivými místnostmi, které osvětlují strohé žárovky, přemýšlíte nad tím, jestli by bylo lepší být zavřen tady nebo zůstat venku. Ani jedna z možností se nejeví moc vesele.
Kryt sám už funkční není. Jednak kvůli spodní vodě, jednak kvůli tomu, že jeho skelet prakticky puknul a pozbyl tak svou funkci. Pár funkčních věcí tu ale zůstalo. Můžete si třeba vyzkoušet, jaké to je roztočit kliku filtračního zařízení. Pořádně se u toho zapotíte. Jestli se chcete trochu bát, můžete si poslechnout signály varující před útokem nebo na sebe navléknout gumový protiatomový oblek s plynovou maskou, lidově známý spíš jako „atombordel“.
Po pravdě jsme docela rádi, že můžeme vylézt zase na povrch, kde je všechno tak, jak jsme to opustili.
Muzeum v Kroměříži je bezbariérové a nabízí řadu haptických prvků pro nevidomé.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
