Rymický soubor lidových staveb je vcelku nenápadné místo. Když projíždíte obcí, minete domek se slaměnou střechou, ale jinak tu moc známek toho, že tu mají schované nádherné chaloupky není. Kdo ale hledá, najde rozkošná stavení s modrou podezdívkou, maličkými okénky a doškovou střechou, skryté ve stínu pod rozložitými lipami a štíhlými hrušněmi.
Žít tak v takhle klidné době. Za chaloupkami jsou políčka a zahrádky se včelíny, kousek odtud se na kopci vypíná majestátný Hostýn, který lidi tehdy upomínal ke zbožnosti a pokoře. Tady se čas zastavil. Uvnitř domků je chládeček a ticho, na oknech se na sluníčku vyhřívají pestrobarevné muškáty. Jen si sednout na zápraží a na nic nemyslet. Tak nějak je tu vidět, že toho času bylo dřív přece jenom víc. Na práci i na klábosení.
Rymické domky jsou krásnou ukázkou toho, jak se na Hané žilo v posledních dvou staletích. Uvnitř najdete nábytek, nástroje i kroje. Projít se po všech staveních zabere kus času, ale přitom si prohlédnete celou ves a dozvíte se něco o kraji, kde se Haná pomalu zvedá v Záhoří.
Domky, které si Rymice schovávají tak trochu pro sebe, stojí na původních místech tam, kde kdysi místní Hanáci žili a hospodařili. Maličké postýlky, kde se spalo tak trochu v sedě, malované talíře a hrníčky, vyřezávané truhly a v nich opasky obíjené pavím peřím. Prostě místo, kde se cítíte, jako byste vešli do pohádky. Kromě chaloupek tu je větrný mlýn, kovárna, domek sedláře a honosná renesanční tvrz. Na dvorku ji hlídají ještě honosnější sochy soudruhů, které sem přivezli z nedaleké Kroměříže.
Teď v létě je tu stín a pohodička, v truhlících na oknech bzučí včelky a nad střechami sladce voní dozrávající hrušky. Nejkrásněji tu ale musí být o adventu. Ve tvrzi se dělají tradiční betlémy, z malých chaloupek voní čaj s medem a v oknech blikotají lampičky a svíčky. Už, aby to bylo.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
V Česku se nenajde jediný člověk, který by při návštěvě hulínského Muzea hraček neřekl alespoň jednou: Jé, tohle jsme měli!
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
