Muzeum zemědělské techniky Pravčice: svět našich dědů

Žebřiňáky, mlátičky na obilí, obracečky, první traktory, secí stroje, vůz z košatiny nebo hanácké saně. To všechno skrývají vcelku nenápadné haly na okraji Pravčic. Jezdí se sem na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.

Pravčice leží v samém srdci žírných lánů Hané a jsou obcí veskrze hanáckou. Na samém okraji tu je zemědělské družstvo, kde je všechno uklizeno skoro jako doma v kuchyni. Na zemi byste nenašli stéblo slámy, všechno tu má svůj řád. Právě tady otevřel v roce 2013 pan Netopil (a synové) Muzeum zemědělské techniky našich dědů. Uvnitř několika hal najdete všechny možné stroje, nástroje, přístroje a vybavení, které bylo potřeba k obdělávání těch úrodných hanáckých polí.

A je to sbírka opravdu neuvěřitelná. Od staré valchy, na které se valchovalo velkými říčními balvany, přes ruční mlýny na obilí, přes dřevěné vozy, valníky a povozy až k poctivým zemědělským strojům od firem Zetor nebo Slavia. Stojí tu funkční mlátičky na obilí, pluhy, žentoury, a jak doba pokračovala, nechybí tu ani pěkná sbírka motorek, na kterých se jezdilo z družstva na pole.

Je tu místnost, kde najdete v řadách vyrovnané obilné klasy všech možných druhů a odrůd, všechny pěkně popsané ve šlechtitelské knize. Je tu také místnost, kde stojí prastarý pohřební kočár i saně, ve kterých se ještě před pár desítkami let vozili Hanáci, když v zimě pořádně nasněžilo. Je tu parádně zařízená selská jizba, a dokonce i výstava portrétů všech ministrů zemědělství.

Mezi tím vším prochází pan Netopil, na kterém je vidět, že je dodnes pyšný na každý kousek obdělané půdy. I dnes spolu se svými syny a vnoučaty pečuje o stáda býčků pasoucích se na loukách u Valašského Meziříčí, o polnosti i trnkové sady.

Až si sem příště pojedete pro sklenici poctivých povidel nebo pro čerstvé maso, udělejte si čas a projděte si celé to krásné muzeum. Objevíte tady svět, kdy se chleba dělal poctivě a každý věděl, že obilí na poli neroste samo, ale že za ním stojí pěkná dávka dřiny a lásky k zemi, po které chodíme.