Strážci času Kroměříž: hanácký Cimrman a dokonalost času

Jestli nám v moderním životě něco chybí, je to trocha zapáleného naivního domácího kutilství. Prakticky zbytečné věci, které jsou ale velice důmyslně sestrojeny a svou absurdní nefunkčností nás nutí zamyslet se nad tím, kolik času u nich autor strávil, a jestli náhodou nebereme sami sebe trochu moc vážně. Představujeme vám proto dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.

Časostroj sestrojil bednář Jan Linduška v roce 1929. Do dneška není jasné, jestli se jedná o výtvor pokrokové geniality autora a řemeslníka, nebo jestli jde o fantasmagorickou snahu o zachycení času ve všech jeho podobách.

Abychom vám alespoň trochu popsali fungování Linduškova časostroje, vypůjčili jsme si následující text přímo z muzea, protože sami cítíme nedostačující technickou kapacitu mozku na to, abychom vám jej mohli lépe přiblížit: „Časostroj má osm ciferníků, ale ani jeden se nepodobá jinému, každý je odlišný. Nejoriginálnější je ciferník, který má ukazovat úřední (?) čas. Jeho minutový kruh má dvakrát šedesát minut. V levé půli zdola nahoru 60 minut. Velká rafika uběhne za hodinu pouze půl otáčky – lichou hodinu směřuje velká rafika nahoru na dvanáctku a každou sudou dolů na dvacet čtyřku. Také ciferník ukazující čas v Bombaji je „svojský“. Je konstruovaný jako čtyřiadvacetihodinový, ale v levé půli má čísla 1 – 12 a v pravé půli pouze ozdobné nápisy. Funguje tak, že malá rafika, když přejde přes horní dvanáctku, přepadne vahou závaží dolů na spodní dvanáctku a začíná znova. Velká rafika se točí normálně. Jak říká hodinář Ivan Kopecký, takové ciferníky zřejmě nemají na světě obdoby. Logice uniká také fakt, že čas ve městech Řím, Paříž a Hamburk ukazují tři samostatné ciferníky, ale tato města jsou ve stejném časovém pásmu, takže ukazují shodný čas.“

Aby toho nebylo málo, zamyslel se Linduška také nad tím, jak odstranit protivný problém s tím, že v každém měsíci připadají dny na úplně jiná kalendářní čísla. Jednou je 8. v pondělí a podruhé zase ve čtvrtek. Co s tím? Jan Linduška jako řešení této vleklé lapálie vynalezl 13. měsíc. Jmenuje se Marsinec a jako jediný v daném roce má 29 dní, zatímco všechny ostatní měsíce mají dnů 28. Díky němu si můžeme být jistí, že prvního, osmého, patnáctého a dvaadvacátého bude vždycky pondělí.

Linduškův časostroj ukrývá ještě pěknou řádku tajemství, záhad a překvapení, které ale doporučujeme odhalit postupně přímo v expozici Strážci času. Funkci některých technických záludností se nepodařilo odhalit ani renomovaným hodinářům. Třeba na něco z nich přijdete sami.

Kromě časostroje najdete v expozici Strážci času ještě několik perel, které zaujmou děti i dospělé. Můžete zkusit sami rozhýbat kyvadlo, prozkoumat titěrné hodinové strojky, věžní hodiny z 18. století i jedinečné hodiny z alabastru. Doporučujeme vřele prohlédnout si expozici s průvodcem. Ukáže vám čas z úplně nových úhlů.