Bajkové dobrodružství v Chřibech

Že vy jste se, bajkeři, báli, že jsme na vás zapomněli a že vám na léto nenaservírujeme žádnou trailovou pohádku, že jo? Nebojte se. Začínáme v Chřibech, takže odemknout vidlice, nezapomenout na pravidla ČEMBA a jedeme. Na asfalt pro tentokrát zapomeňte.

Chřibská trasa, kterou jsme pro vás naplánovali, vás zavede do sousedních regionů Zlínsko a Luhačovicko i na Slovácko. Začínáme na Žlutavě, která je prvním kopcem nad Otrokovicemi, odtud se vydáme lesními pěšinkami, výživnými sjezdy, temnými údolími a po hřebeni až na Bunč a zase zpátky. Cestou jsme vám označili taky pár krmítek, takže se nemusíte bát, že umřete žízní nebo hladem. Čeká vás pravověrné bajkování, asfaltu pomálu a až na jeden dva spadlé stromy a jeden nechutný kopec z bajku prakticky nemusíte slézt.
Délka: 34 Km | Doba jízdy: 3,5 hodiny+
Nastoupáno: 923 m | Start, cíl: Žlutava
Náročnost: pokročilí jezdci 

Startujeme na Žlutavě u Farmy Žlutava. Mrkněte na lamy a koně a šlápněte do pedálů. Mírné stoupání vás dovede až ke kamenolomu. Těsně před ním uhněte doprava na žlutou turistickou značku a naposledy se podívejte na asfalt, chvilku ho neuvidíte. Mírným klesáním po lesní cestě dojedete až na rozcestí U Mrazíka. Tady prý kdysi našli lesníka Karla Mrazíka pověšeného za nohy s hlavou v mraveništi. Brr, radši rychle dál. Na asfaltku si jenom uplivněte a pokračujte širokou lesní cestou po zelené nad vesnici Kržle. Tady nás čeká první sladký trailový sjezd a po něm výživná šotolina až do údolí potoka Vrbka.

Nenechte se zlákat pohodlím a držte se pořád zelené značky. Teď si trochu šlápneme, ale nebude to dlouho trvat. Díky krásným výhledům to uteče raz dva a za chviličku jste u skalního útvaru Budačina, kde se skrývali ti nejslavnější valašští zbojníci Juráš a Ondráš. Ostatně asi jako u každé větší skály v okolí 150 kilometrů od Radhoště, že jo. A samozřejmě i tady je ukrytý zbojnický poklad, stačí jen pořádně hledat.

Tady jdeme do řídítek, pěkný kamenitý sešup malinko prověří techniku a taky stav brzd. Nepodceňte je.

Z lesa se vyloupnete v Kudlovické dolině, nakoukněte mimo mapu a udělejte si odbočku po modré do Rozsypalovy lesní osady. Kdysi se tu rekreovalo o sto šest, dneska to tu zarůstá trávou. Možná se vám ale v hlavě usadil reliéf Antonína Rozsypala, který má pamětní desku na Budačině, ze které jsme před chvilkou přihrčeli. Chřiby miloval. Tady už pomalu dostanete dojem, že to není tak těžké.

Zpátky do lesů. Spáčilovou naučnou stezkou stoupáme do kopců. Tohle je jediné místo, kde na cestě leží padlý strom, takže ho přeskočte a jede se dál. Za malou chvilku se cesta narovná a pohoupe vás podél skal na Kameňáku. Tady kdysi stávala lípa, pod kterou sedával astronom a profesor gymnázia František Nábělek. Podle památní tabulky tady Expedice Chřiby a Lesy ČR vysadili lípu novou. Zatím tedy za oplocenkou vypadá jako mladý bouček, ale dejme jí čas, třeba ukáže, co v ní je.

Držte se stezky a oči mějte otevřené, potkáte pár studánek a taky spoustu krásy. Kdyby vám připadalo, že těch skal máme málo, odbočte u příštího rozcestníku na Komínské skály. Kolo sice budete muset nechat dole, ale za odměnu dostanete pořádnou porci těch nejluxusnějších výhledů na Slovácko a na Buchlov.

Zpátky do sedel, čeká nás posledních pár kiláčků, jeden rychlý sjezd a kousek asfaltu, abychom si mohli dát na Bunči pivko.

Máme toho před sebou ještě dost, takže se brzy zase vracíme zpátky pod Králky. Odtud už je to země zaslíbená všem, kdo mají rádi horské pastviny, na kterých potkáte maximálně nějakou pěknou krávu nebo ovečku. Jinak široko daleko ani živáčka. 

Teď se budeme kochat. Po loukách a pasekách až na Kozinec a odtud zase do lesa. Lesní úžlabinou si to pak hrňte až ke kapličce na Sklepisku, tady to pěkně fičí. A vlastně ještě chvilku bude. U farmy na Pasekách nezapomeňte v tom chvatu odbočit vlevo. Teď nás čeká to pravé bajkové potěšení. Kopec je tak prudký, že by vás na něj mamka určitě nepustila. Po dešti bychom vás tam nepustili ani my.

Euforický úsměv, který budete mít dole na tváři, si ale schovejte na jindy. Čeká nás jediný kopec, který nevyjedete, ani kdybyste se pomodlili ke všem bajkovým pánbíčkům. Objíždět by ho bylo na dlouho, ale v lese kolem Cyrilometodějské stezky je spousta pěšinek, které vás na vrchol dovedou určitě příjemněji, než červená turistická. Kopcovitý kraj ale nenechá žádné utrpení bez odměny, a tak vás nahoře na Hradské čeká nádherný výhled od výklenkové kapličky. Vraťte se pak zpátky na červenou, protože tenhle sjezd si nesmíte nechat ujít. I když je po silnici.

Na druhé straně údolí si ho sice zase vyšlápneme, ale to nahoře ještě nevíte, takže jste dolů jeli velmi radostně. Teď už jsme v Halenkovicích neboli „na Halenách“. Čeká nás poslední stoupák a pak za odměnu sešup po nepříliš frekventované cestě zase pěkně dolů za lamami na Žlutavu.

Nebylo to zadarmo, co? Ale řekněte, jeli byste znovu? Fajn, takže kdy jedeme?