Pálenice Všetuly

Advent je za dveřmi a s ním každoročně vrcholí sezóna pálení slivovice, která neodmyslitelně k Moravě patří. Pálení čirého moku má dlouholetou tradici také v jedné z nejstarších pálenic v regionu Kroměřížsko, kterou najdete v holešovské místní části Všetuly. Oblíbený moravský nápoj tu připravovali určitě už v roce 1939, což dokládají písemné prameny, které leží v Okresním archivu v Kroměříži.

Poslední stavební úpravy tu probíhaly v roce 1982 a v této podobě stojí palírna dodnes. Vejdete-li do nenápadné budovy nedaleko říčky Rusavy, ucítíte příjemné teplo a ovocnou vůni.

S největší pravděpodobností vás svým „Hoj“ přivítá bodrý vedoucí, Pavel Paštěka, který tu slivovici pálí už od roku 2000.

Podle konkrétní úrody ovoce tu na vše dohlíží každoročně od srpna do ledna či února.

Postup je stále stejný. Kvas se načerpá do venkovní nádrže.

Zbytek kvasu z bečky se propláchne vodou a také vleje do nádrže. Nezdá se to, ale na jeden litr slivovice je třeba průměrně 10 kg trnek (nebo chcete-li spisovně švestek). A tak nic nesmí přijít nazmar!

Kvas se přečerpá do prvního měděného kotle, kde se zahřívá, odpařuje a zchlazuje.

Poté už vzniká hrubý produkt, tzv. lutr či lajtr, který nateče do sběrných nádrží.

Následuje přesun tekutiny do druhého kotle.

Pravděpodobně nejstarším inventářem místní pálenice je lihové zařízení značky Zehr, které má odpracováno už téměř sto let. Nachází se na něm štítek, že bylo připuštěno vládním nařízením ze dne 15. září roku 1927.

V kotli se tekutina destiluje, chladí a posléze už teče hotový produkt. Aneb jak zaznělo v oblíbeném českém filmu Císařův pekař "Patláma, patláma a žbluňk" a vzniklo tekuté zlato.

Pomocí lihoměru se dále měří obsah alkoholu v destilátu. Tady v pálenici standartně připravují produkt přibližně s 51-53% alkoholu.

Pak už jen stačí přelít do přinesených demižonů, plastových nádob nebo konví na mléko.

A z čeho všeho lidé slivovici pálí? Nejtradičnější jsou samozřejmě trnky, meruňky, jablka, hrušky, ale také třešně, mirabelky nebo maliny. Nejexotičtějším ovocem, které tu kdy vypálili, bylo kaki a chutnalo prý jako multivitamín.

Neustále je slyšet praskání dřeva, kterým se přikládá pod kotle. Za den ho tu hodí do kotlů průměrně 2000 litrů.

Tady si, na rozdíl od jiných pálenic, kde se zatápí například plynem, zachovali tento starý způsob. Zajištuje totiž majitelům kvasu větší výtěžnost. Je to sice pomalejší proces, ale zato slibuje více čirého moku. 

Snad právě proto tu mají klientelu, která se stále vrací. Vypálit slivovici si sem jezdí lidé nejen z celé Moravy, ale také třeba z Havlíčkova Brodu, Přelouče nebo ze Šumavy.

Slivovice vždycky byla nejen nápojem na zahřátí, ale také platidlem, dárkem nebo poděkováním za pomoc či služby. Někteří tento nápoj schovávají dlouhé roky, například chtějí nechat několik litrů pálenky z roku narození svémi synovi/ své dceři na svatbu apod. Podle pana Paštěky je ale ideální skladovat ji maximálně 10 let, pak už ztrácí své typické aroma.

A věděli byste, jak se pozná kvalitní slivovice? Neměla by být kalná a měla by po vypití příjemně zahřát, ale ne pálit. Neměla by být cítit lihem a mít nějakou nepříjemnou nebo nakyslou dochuť nebo chcete-li po našem „ocas“.

Majitelé kvasu rádi v pálenici na svou slivovičku čekají a sledují její výrobu. V mezidobí se tu koštuje, rozumuje a dodržuje hladinka dobré nálady. Tak na zdraví!