Novákova Zahrada Kroměříž: naše nová oblíbená kavárna

Pojď, v Kroměříži je nová kavárna, láká mě Alena na výlet. Otevřeno je teprve týden, a to my máme rádi, protože o ní ještě nikdo neví a nikdo nám nemůže říct, jaké to tam je. Tak se jdeme nechat překvapit. Jaké je posezení v nové kavárně, a hlavně v Novákově zahradě?

Tam, kde se děti chodily dívat na zvířátka do zverimexu a kde ordinovali Novákovi se svou veterinární ordinací, se dnes podává úplně jiná medicína. Horká a voňavá káva, domácí koláče, čaje, quiche, víno. A rakvičky. A polévky. Vítejte #unovakuvzahrade.

Vojtěch Novák samozřejmě patří do rodiny, není to jenom shoda jmen. “V 15 jsem pracoval v gastronomii a hrozně mě to bavilo. Vystudoval jsem pak veterinu, ale stejně mě to táhlo ke gastru. Pracoval jsem v Anglii a když jsem se vrátil, cítil jsem, že chci otevřít dobrou kavárnu,” řekl nám Vojta u kávy. “Nakonec se to povedlo u nás doma. Naši s tím sami přišli. Máma je v kuchyni, táta nám pomáhá se zahradou a různými rukodělnými vychytávkami.”

Slunečné ráno si k posezení na zahradě přímo říká. Výborná věc je, že mají otevřeno od 8 od rána. “To nebévá,” řekla by naše babička. A tak se hrneme elegantním interiérem kavárny rovnou na zahradu. Vybrali jsme si místečko u cihlové stěny, na prostorném stole nám za pár minut přistane malebné cappuccino, pořádná porce kávy ve frenchpressu, křehký citrónový koláč a lehoučká roláda s kokosem a ostružinami, které vyrostly tady na zahradě. 

A tak si to užíváme. Užíváme si ráno plné cvrlikajících ptáků, stinné zahrady, vůně kávy a dne, kdy se moc nespěchá. Protože když jednou takhle začnete ráno, už se do tempa určitě nedostanete. Když vyklízíme prostor, už se sem trousí první hosté na obědovou polévku. A bývá prý docela plno.

Cestou ještě pečlivě prohlížíme všechen nábytek, který Vojtěch sám rekonstruoval. Obdivujeme obrazy, které namaloval Vojtěchův táta. Prý nejsou na prodej. Škoda.

Za pár dní nás to opět táhne zpět k Novákům do klidné zahrady. Sedíme u jednoho ze stolů roztroušených po celé zahradě ve společnosti veverky nerušeně si chroustající svůj oříšek na stromě vedle nás. Dáme si lehký oběd,a neodoláme ani voňavému capuccinu. Celé odpoledne pak máme v bříšku jako v pokojíčku. Tomu říkáme povedený den.