Kroměříž: Pravidla Octárny

Octárna. Vstupujete branou z Tovačovského ulice. Ruch města najednou utichne, nejsou slyšet auta projíždějící po hlavním tahu, na stromech cvrlikají ptáci a kroky se rozléhají na kamenné dlažbě malého náměstíčka. Atmosféra středověkého rynku je téměř dokonalá. Kdo má oči dokořán, určitě mu neuniknou zářivé barvy, které se cudně schovávají za stromy a keříky. Octárna se chystá odhalit vám své tajemství.

Právě tady najdete lunety Maxe Švabinského, které v roce 1949 připravil pro výzdobu Národního divadla. Historie se ubírá různými směry, a tak lunety na Zlatou kapličku nikdy osazeny nebyly a zůstaly v Kroměříži. Zdobily Colloredovou kolonádu v Podzámecké zahradě a dnes si je můžete prohlédnout právě v areálu Octárny, kde Švabinský vyrostl. Jásavá souhra barev spolu s dramatickými výjevy jsou unikátní ukázkou mistrova díla. Jan Žižka na vzpínajícím se bělouši vede tábority do boje, Karel IV. zakládá univerzitu, kněžna Libuše věští slávu hlavního města, Komenský se s těžkým srdcem loučí se svou vlastí. Velkolepé a přesto křehké výjevy vám na chvíli seberou dech.

Pro pátou lunetu se budete muset vydat dovnitř, do hotelu Octárna. Budovatele Národního divadla najdete v bývalé františkánské jídelně, kde doplňují výjevy z naší historie, o kterých už byla řeč. V budovách ze 17. století dnes sídlí hotel, který je vyhlášený skvělou gastronomií a ověnčený desítkami kulinářských plaket a medailí. Jen pár kroků od rušného centra se můžete ubytovat v noblesních pokojích a užít si neuvěřitelnou atmosféru středověkého konventu.

Když františkáni klášter stavěli, opevnili ho příkopem a hradbou s branami. Ke konventu patřil kostelík Svaté Trojice a k němu také hřbitov. Část kostela se dochovala dodnes, hřbitov později ustoupil městskému chudobinci a ten zase dnešní poliklinice. Zůstaly však klášterní brány, které se stejně jako kdysi na noc zavírají.

Kaple, která se těsně přimyká ke zdi Octárny, dnes slouží jako obřadní místnost pro svatby. Mozaikami v oknech sem padá měkké světlo, které hraje všemi barvami. Hned vedle kaple jsou do klášterní zdi vsazeny náhrobní kameny, které připomínají místo posledního odpočinku, které tu dřív bylo.

Františkánský klášter byl zrušen na konci 18. století. V bývalém konventu pak byla pekárna i výrobna octa a místní mu dodnes neřeknou jinak než Octárna. Později tu byly městské byty a mnozí rodáci si dodnes pamatují na pavlače a domky, ve kterých bydlely jejich babičky a dědové.

Do Octárny dnes můžete vyrazit za příjemným ubytováním, za skvělým jídlem, na skleničku nebo za magickou atmosférou. V létě je tu jako ve středomoří, markýzy na nádvoří vás schovají před letním žárem a můžete si tu večer dát sklenku vína při svíčkách. Koho zajímá historie a umění, měl by svou kroměřížskou výpravu po stopách Maxe Švabinského začít právě tady. Nebo možná skončit, to podle toho, jestli máte chuť na křupavé rohlíčky k snídani nebo na dobrou večeři.