Kostel sv. Antonína Paduánského

Přehled
Fotogalerie

Když se řekne venkovský kostel, asi vám hned naskočí baroko, cibulová věžička nad políčky, věže, varhany a andělíčci. Tak v Míškovicích na to můžete zapomenout. Tady najdete kostel sv. Antonína Paduánského, který vypadá spíš jako vila z Baťovy čtvrti. A není to náhoda. Jeho autorem je František Lýdie Gahura, dvorní architekt Baťova Zlína.

O tom, že v Míškovicích by měl stát vlastní kostel, se začalo mluvit v roce 1925. V závěti p. Františka Jančíka, místního rodáka a faráře v Tatenicích, totiž stálo, že odkáže zděděnou usedlost v Míškovicích farníkům, pokud tady bude fara a k ní i kostel.

Založené Družstvo sv. Floriána se proto pustilo do práce a oslovilo architekta Františka Lýdie Gahuru, který měl za sebou v tu dobu několik úspěšných realizací v baťovském Zlíně. Stavba postupovala velmi rychle a už 4. května 1928 tu světili zvony. Do hranolovité věže tu zavěsili zvony čtyři, z nichž jeden o váze 258 kilogramů byl zasvěcen patronovi obce, svatému Floriánovi.

František Lýdie Gahura kostel navrhnul jako jednolodní stavbu v konstruktivistickém slohu, kterým elegantně a čistě dotvořil míškovickou náves. Gahura se tu projevil nejen jako citlivý architekt, ale také jako praktik, který k podepření konstrukce celého kostela využil železobetonových sloupů, které se mu osvědčily už při stavbě cihlových továrních budov ve Zlíně.

Cihlový plášť kostela uvozuje průčelí s asymetricky umístěnou věží zastřešenou štíhlým kuželem. Střídmost kostelní architektury se projevuje i v interiéru, který je štědře prosvětlen oltářní vitráží s vyobrazením sv. Antonína a doplněn zajímavě řešenou křížovou cestou s vysokými reliéfy. Díky krémovému zbarvení stěn a celkové neokázalosti kostela je velmi příjemné sem vstoupit a nechat se okouzlit čistotou prostoru.

Pro Gahuru byl míškovický kostel jednou z prvních sakrálních realizací. Ihned po jeho dokončení se pustil také do stavby nové hřbitova, který našel místo u rozcestí mezi silničkami na Machovou a Mysločovice. Architekt místo maximálně využil a při leteckém pohledu byste dnes viděli dokonale symetrické uspořádání hřbitova.

Během válečných let zmizely z kostelní věže všechny zvony. Zrekvírovány byly v listopadu 1941 a naposledy je v Míškovicích spatřili 4. března 1942, kdy byly odvezeny a roztaveny na výrobu zbrojiva. Dva nové zvony se tak do kostelní věže vrátily až v roce 1971. Byly ulity ve zvonařské dílně Leatitie Dytrychové v Brodku u Přerova a nesou jména svatých Cyrila a Metoděje a panenky Marie.