Cookie Consent by Free Privacy Policy website

Zámek Uhřice

Naše putování po zámcích a panských sídlech Hříběcích hor, které jsou jimi přímo protkané, pokračuje návštěvou Uhřic u Kroměříže. Tady se totiž nachází jeden z dalších krásných zámků, který býval panským sídlem. je obklopen hospodářskými budovami a krásným parkem. Není to ale tak dávno, co jej nový majitel doslova zachránil před zřícením.

Stav před rekonstrukcí v roce 2003

Vcházíme branou do parku, která ovšem nestojí v místě té původní. Z technických důvodů nebylo možné ji zachovat, ale všímavý pozorovatel uvidí zobrazení základů původní brány ve formě červené dlažby právě před současným vjezdem do parku.


V dřívějších dobách končil park až v místě dnešní uhřické křižovatky. V těchto prostorách za zdí stávaly skleníky a dům zahradníka, který bránu obsluhoval. To vše můžete vidět na rytině z r. 1808.

Zámek má bohatou a zajímavou historii...
Poprvé byl zmíněn jako statek a tvrz ve 14. století, majitelem byl jistý vladyka Vrš z Uhřic. K dalším majitelům patřili páni z Dřínova, po kterých tu roku 1499 nastoupil Jan Miňovský z Laznik. Miňovští v druhé polovině 16. století Uhřice přebudovali v renesanční sídlo. Roku 1610 se stávají majiteli Žalkovští z Žalkovic, po bělohorském konfliktu je jim však majetek zkonfiskován a přebírá jej olomoucký probošt (později biskup) Jan Arnošt Platejs z Platenštejna. Hoffmann z Grünbüchlu, který panství koupil roku 1655, nechal tehdy již zámek Uhřice znovu vystavět. Roku 1703 byly Uhřice přiděleny Zuzaně Terezii Gellhorn, která zahájila přestavbu sídla do podoby barokního zámku a pustila se také do vybudování kaple, což jí bylo povoleno olomouckým biskupstvím roku 1706. Podmínkou bylo, že se mší mohla zúčastňovat jen rodina majitele zámku, nikoli ostatní obyvatelstvo, aby nebyly poškozeny zájmy morkovické fary, ke které Uhřice patřily. Po smrti Gellhornové získali Uhřice Horečtí z Horky a po nich Hallweilové. Po smrti posledního z nich, tedy Václava Hallweila, získala Uhřice jeho manželka Marie Josefa rozená Chorynská, která Uhřice prodala svému příbuznému Michalu Václavu Chorynskému. Nejvýznamnějších přestaveb se dočkal zámek Uhřice právě za tohoto majitele. Vznikl pozdně barokní jednopatrový zámek na obdélníkovém půdorysu. Michal Chorynský žádal o povolení, aby zámecká kaple mohla sloužit veřejnosti. Žádosti bylo vyhověno a roku 1773 byla kaple vysvěcena na kapli Nalezení sv. Kříže. Roku 1791 ale bohužel nově vybudovaný zámek vyhořel. Michal Václav Chorynský ihned začal s jeho opravami, při kterých se již projevil vliv klasicismu. Bylo přistavěno druhé patro s mansardovou střechou a věžicí s hodinami. Rozsáhlá stavební činnost vedla ovšem k zadlužení tohoto rodu a po smrti Michala Chorynského došlo roku 1810 k veřejné dražbě a k prodeji panství brněnskému měšťanovi Ignáci Friedrichovi, který byl teprve po získání uhřického panství (pro své zásluhy v oblasti zemědělství a chovu dobytka a v oblasti regulace daní) povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Friedrichsthalu.

Stabilní katastr z r. 1827

Friedrichsthalové chovali ovce, které zkřížili a vznikla speciální vlna. Taková tehdy nebyla jednoduše k mání. Vozila se pouze z Anglie a tak na prodeji této vlny výrazně zbohatli. Ne nadarmo se kopec nedaleko Uhřic nazývá Beránek. Nejvýznamnějším z tohoto rodu byl Ignácův syn Emanuel, známý přírodovědec, cestovatel, amatérský archeolog a daguerrotypista (daguerrotyp byl první veřejně dostupný fotografický proces). Cestoval po Balkáně a Střední Americe a na zámku shromáždil část svých přírodovědných sbírek. Byl prvním expedičním fotografem na Yucatánu, odkud si ale dovezl malárii. Chvíli se léčil i na zámku v Uhřicích, ale nakonec zemřel ve Vídni ve věku pouhých 33 let.
Více o daguerrrotypické práci Emanuela Friedrichsthala najdete ZDE a o jeho botanických zásluhách si přečtěte více ZDE.

Daguerrotypický obrázek z Yucatánu z roku 1841 najdete dnes v Národní knihovně ve Vídni. 

Friedrichsthalové společně s rodem Jenison Walworthů zámek vlastnili až do r. 1935. Po nich byli posledními majiteli sourozenci Boščákové, kteří majetek získali jako dědictví, ale byl jim v roce 1948 konfiskován. Od války až do listopadových událostí roku 1989 sloužil zámek MNV a byla zde hospoda, škola, byty i sklady. V 90. letech se zámek vrátil restituentům, ale vlastnické vztahy byly komplikované a zámek zatím chátral. 

Stav před rekonstrukcí v roce 2003

Na pohlednici z roku 1892 vidíte původní mansardovou střechu.

Nový majitel ji takovou už ale neviděl. V minulosti byla necitlivě upravena jako sedlová a po zajištění statiky budovy se nyní nový zámecký pán rozhodl citlivě upravit střechu do původní podoby.

A kdo je vlastně tím člověkem, který zachránil uhřický zámek před zničením a pustil se v roce 2003 do vykupování všech částí zámku, parku a hospodářského dvora a hlavně do postupné odborné rekonstrukce? Představujeme vám Josefa Paula Jarku – muže, jehož rodina pochází z Vážan u Kroměříže. Své kořeny tu dohledali až do přelomu 15. a 16. století.

Často prý dostává otázku, proč se vlastně do této náročné přestavby pouštěl. My se samozřejmě zeptáme také. Pan Jarka odpovídá s úsměvem, že někdo chodí do hospody a on dal přednost úpravě šlechtického sídla. Hrady, zámky a podobné památky se mu vždy líbily a vrátit původní lesk a krásu některé z nich, to byl vždy jeho sen.

Nemyslete si ale, že osud byl vždy k jeho rodině přívětivý. Jeho tatínek, Josef Bartoloměj Jarka, pracoval za minulého režimu v oblasti motorsportu, byl technikem závodníka Miroslava Sedláka a jezdil s ním po světě. Často doma mívali návštěvy přátel a známých třeba z Holandska nebo Anglie. Tím se ale rodina vymykala, dostala se do nemilosti a v roce 1981 přišlo rozhodování, co dál. Dostali totiž echo od přátel u policie, že se chystá zavření Josefa Bartoloměje do psychiatrické léčebny a bylo mu naznačeno, že jeho pobyt by zde nebyl dlouhý a neměl by šťastný konec. Proto rodina volila okamžitou emigraci. Zkoušeli vycestovat přes Čedok na dovolenou, ale to se nepovedlo. Nakonec jim někdo poradil, aby to zkusili přes slovenskou cestovku a to se podařilo. Přes Slovensko se tedy dostali do Jugoslávie. V tu chvíli ještě pan Jarka ml. a jeho bratr netušili, že to není dovolená, ale odjíždí na dlouhou dobu do cizí země. Dodnes si vzpomíná, jak byli s bratrem (coby 9 a 12letí chlapci) naštvaní, když jim to rodiče v Jugoslávii oznámili, a jak je rodiče museli v noci hlídat, protože chtěli utéct zpět domů. Po strastiplné cestě se nakonec přes horský přechod dostali do Rakouska, konkrétně do Burgstaalu, kde v jedné místnosti s umyvadlem čekali půl roku na víza. Rodina se nakonec usadila ve Vídni, kde žije dodnes.

Vraťme se ale nyní k zámku. Za dobu působení pana Jarky byly provedeny kompletní statické práce, vznikly nové nosníky, klenby, udělala se nové okna (repliky původních oken z r. 1791) a opraveny byly i fasády. Do původního stavu byla navrácena i kaple - včetně vitráží, barokních hlavic sloupů, nového pískovcového portálu i dveří. Dispozice vnitřních prostor zámku byly navráceny do původních rozměrů - obrovské sály se opět změnily v menší prostory. Spoustu úsilí stálo ale také upravit okolní budovy a park. Pan Jarka si dal velkou práci, aby například i vrata do zámku nabyly původního vzhledu. Z těch historických se dochovalo pouze kování. Zachovány ale zůstaly ty, kterými se vyjíždělo na druhé straně z budovy ven do Čestného dvora. Podle těchto pak mohli ty vjezdové repasovat a nechat je opět zazářit.

Pan Jarka ukazuje v bráně na nákolník, který chránil poškození stavby kočáry. Dodnes jsou na něm patrné odřeniny od kol kočárů, které se netrefily přesně.

Bránou, kterou jsme vpuštěni dovnitř, se dostáváme do prostoru zvaného Sala terrena. Zde panstvo v minulosti vystoupilo z kočáru a odebralo se buď do některého z okolních sálů nebo nahoru po schodišti do patra. Ve vstupní Sala terreně bylo potřeba rychle zachránit malbu na stropě. Je zpracovaná formou secco, tedy malovaná na sucho. Našli byste na ní zjevení čtyř větrů, kteří do středu foukají dech života.

Jak říká pan Jarka, je tu ještě spousta práce…Má pravdu, ale také má odhodlání a syna, který je do práce na uhřickém zámku zapálen stejně jako jeho otec. Jsme rádi, že se postupně daří vracet zámku původní lesk. Pomalu, ale jistě se tu opět konají obecní kulturní akce a zámecký park již několikrát sloužil také jako příjemné svatební místo.

Až pojedete někdy o víkendu kolem a uvidíte, že brána je otevřená, neváhejte a vstupte do parku. Můžete se porozhlédnout a pokud budete mít štěstí a pan Jarka prostor a čas, rád vám ve zkratce povypráví zdejší zajímavé příběhy. A ikdyž bude brána zavřená, můžete si na sloupu u vjezdové brány načíst QR kód. Díky projektu Kouzlo příběhů si poslechnete alespoň místní pověst o zlé opici.

Zdroje historického exkurzu:
Castles.cz, úprava: Milan Kaplánek
František Musil: Neznámé zámky Moravy a Slezska

Zdroj foto:
archiv Josefa Paula Jarky
Region Kroměřížsko
www.eshph.org/wp-content/uploads/2015/12/pr_no_10.pdf 

  • Zámek Uhřice
    Uhřice 18
    768 33 Morkovice - Slížany

V okolí také najdete