Stav před rekonstrukcí v roce 2003
Vcházíme branou do parku, která ovšem nestojí v místě té původní. Z technických důvodů nebylo možné ji zachovat, ale všímavý pozorovatel uvidí zobrazení základů původní brány ve formě červené dlažby právě před současným vjezdem do parku.
V dřívějších dobách končil park až v místě dnešní uhřické křižovatky. V těchto prostorách za zdí stávaly skleníky a dům zahradníka, který bránu obsluhoval. To vše můžete vidět na rytině z r. 1808.
Zámek má bohatou a zajímavou historii...
Poprvé byl zmíněn jako statek a tvrz ve 14. století, majitelem byl jistý vladyka Vrš z Uhřic. K dalším majitelům patřili páni z Dřínova, po kterých tu roku 1499 nastoupil Jan Miňovský z Laznik. Miňovští v druhé polovině 16. století Uhřice přebudovali v renesanční sídlo. Roku 1610 se stávají majiteli Žalkovští z Žalkovic, po bělohorském konfliktu je jim však majetek zkonfiskován a přebírá jej olomoucký probošt (později biskup) Jan Arnošt Platejs z Platenštejna. Hoffmann z Grünbüchlu, který panství koupil roku 1655, nechal tehdy již zámek Uhřice znovu vystavět. Roku 1703 byly Uhřice přiděleny Zuzaně Terezii Gellhorn, která zahájila přestavbu sídla do podoby barokního zámku a pustila se také do vybudování kaple, což jí bylo povoleno olomouckým biskupstvím roku 1706. Podmínkou bylo, že se mší mohla zúčastňovat jen rodina majitele zámku, nikoli ostatní obyvatelstvo, aby nebyly poškozeny zájmy morkovické fary, ke které Uhřice patřily. Po smrti Gellhornové získali Uhřice Horečtí z Horky a po nich Hallweilové. Po smrti posledního z nich, tedy Václava Hallweila, získala Uhřice jeho manželka Marie Josefa rozená Chorynská, která Uhřice prodala svému příbuznému Michalu Václavu Chorynskému. Nejvýznamnějších přestaveb se dočkal zámek Uhřice právě za tohoto majitele. Vznikl pozdně barokní jednopatrový zámek na obdélníkovém půdorysu. Michal Chorynský žádal o povolení, aby zámecká kaple mohla sloužit veřejnosti. Žádosti bylo vyhověno a roku 1773 byla kaple vysvěcena na kapli Nalezení sv. Kříže. Roku 1791 ale bohužel nově vybudovaný zámek vyhořel. Michal Václav Chorynský ihned začal s jeho opravami, při kterých se již projevil vliv klasicismu. Bylo přistavěno druhé patro s mansardovou střechou a věžicí s hodinami. Rozsáhlá stavební činnost vedla ovšem k zadlužení tohoto rodu a po smrti Michala Chorynského došlo roku 1810 k veřejné dražbě a k prodeji panství brněnskému měšťanovi Ignáci Friedrichovi, který byl teprve po získání uhřického panství (pro své zásluhy v oblasti zemědělství a chovu dobytka a v oblasti regulace daní) povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Friedrichsthalu.
Stabilní katastr z r. 1827
Friedrichsthalové chovali ovce, které zkřížili a vznikla speciální vlna. Taková tehdy nebyla jednoduše k mání. Vozila se pouze z Anglie a tak na prodeji této vlny výrazně zbohatli. Ne nadarmo se kopec nedaleko Uhřic nazývá Beránek. Nejvýznamnějším z tohoto rodu byl Ignácův syn Emanuel, známý přírodovědec, cestovatel, amatérský archeolog a daguerrotypista (daguerrotyp byl první veřejně dostupný fotografický proces). Cestoval po Balkáně a Střední Americe a na zámku shromáždil část svých přírodovědných sbírek. Byl prvním expedičním fotografem na Yucatánu, odkud si ale dovezl malárii. Chvíli se léčil i na zámku v Uhřicích, ale nakonec zemřel ve Vídni ve věku pouhých 33 let.
Více o daguerrrotypické práci Emanuela Friedrichsthala najdete ZDE a o jeho botanických zásluhách si přečtěte více ZDE.
Daguerrotypický obrázek z Yucatánu z roku 1841 najdete dnes v Národní knihovně ve Vídni.
Friedrichsthalové společně s rodem Jenison Walworthů zámek vlastnili až do r. 1935. Po nich byli posledními majiteli sourozenci Boščákové, kteří majetek získali jako dědictví, ale byl jim v roce 1948 konfiskován. Od války až do listopadových událostí roku 1989 sloužil zámek MNV a byla zde hospoda, škola, byty i sklady. V 90. letech se zámek vrátil restituentům, ale vlastnické vztahy byly komplikované a zámek zatím chátral.
Stav před rekonstrukcí v roce 2003
Na pohlednici z roku 1892 vidíte původní mansardovou střechu.
Nový majitel ji takovou už ale neviděl. V minulosti byla necitlivě upravena jako sedlová a po zajištění statiky budovy se nyní nový zámecký pán rozhodl citlivě upravit střechu do původní podoby.
A kdo je vlastně tím člověkem, který zachránil uhřický zámek před zničením a pustil se v roce 2003 do vykupování všech částí zámku, parku a hospodářského dvora a hlavně do postupné odborné rekonstrukce? Představujeme vám Josefa Paula Jarku – muže, jehož rodina pochází z Vážan u Kroměříže. Své kořeny tu dohledali až do přelomu 15. a 16. století.
Často prý dostává otázku, proč se vlastně do této náročné přestavby pouštěl. My se samozřejmě zeptáme také. Pan Jarka odpovídá s úsměvem, že někdo chodí do hospody a on dal přednost úpravě šlechtického sídla. Hrady, zámky a podobné památky se mu vždy líbily a vrátit původní lesk a krásu některé z nich, to byl vždy jeho sen.
Nemyslete si ale, že osud byl vždy k jeho rodině přívětivý. Jeho tatínek, Josef Bartoloměj Jarka, pracoval za minulého režimu v oblasti motorsportu, byl technikem závodníka Miroslava Sedláka a jezdil s ním po světě. Často doma mívali návštěvy přátel a známých třeba z Holandska nebo Anglie. Tím se ale rodina vymykala, dostala se do nemilosti a v roce 1981 přišlo rozhodování, co dál. Dostali totiž echo od přátel u policie, že se chystá zavření Josefa Bartoloměje do psychiatrické léčebny a bylo mu naznačeno, že jeho pobyt by zde nebyl dlouhý a neměl by šťastný konec. Proto rodina volila okamžitou emigraci. Zkoušeli vycestovat přes Čedok na dovolenou, ale to se nepovedlo. Nakonec jim někdo poradil, aby to zkusili přes slovenskou cestovku a to se podařilo. Přes Slovensko se tedy dostali do Jugoslávie. V tu chvíli ještě pan Jarka ml. a jeho bratr netušili, že to není dovolená, ale odjíždí na dlouhou dobu do cizí země. Dodnes si vzpomíná, jak byli s bratrem (coby 9 a 12letí chlapci) naštvaní, když jim to rodiče v Jugoslávii oznámili, a jak je rodiče museli v noci hlídat, protože chtěli utéct zpět domů. Po strastiplné cestě se nakonec přes horský přechod dostali do Rakouska, konkrétně do Burgstaalu, kde v jedné místnosti s umyvadlem čekali půl roku na víza. Rodina se nakonec usadila ve Vídni, kde žije dodnes.
Vraťme se ale nyní k zámku. Za dobu působení pana Jarky byly provedeny kompletní statické práce, vznikly nové nosníky, klenby, udělala se nové okna (repliky původních oken z r. 1791) a opraveny byly i fasády. Do původního stavu byla navrácena i kaple - včetně vitráží, barokních hlavic sloupů, nového pískovcového portálu i dveří. Dispozice vnitřních prostor zámku byly navráceny do původních rozměrů - obrovské sály se opět změnily v menší prostory. Spoustu úsilí stálo ale také upravit okolní budovy a park. Pan Jarka si dal velkou práci, aby například i vrata do zámku nabyly původního vzhledu. Z těch historických se dochovalo pouze kování. Zachovány ale zůstaly ty, kterými se vyjíždělo na druhé straně z budovy ven do Čestného dvora. Podle těchto pak mohli ty vjezdové repasovat a nechat je opět zazářit.
Pan Jarka ukazuje v bráně na nákolník, který chránil poškození stavby kočáry. Dodnes jsou na něm patrné odřeniny od kol kočárů, které se netrefily přesně.
Bránou, kterou jsme vpuštěni dovnitř, se dostáváme do prostoru zvaného Sala terrena. Zde panstvo v minulosti vystoupilo z kočáru a odebralo se buď do některého z okolních sálů nebo nahoru po schodišti do patra. Ve vstupní Sala terreně bylo potřeba rychle zachránit malbu na stropě. Je zpracovaná formou secco, tedy malovaná na sucho. Našli byste na ní zjevení čtyř větrů, kteří do středu foukají dech života.
Jak říká pan Jarka, je tu ještě spousta práce…Má pravdu, ale také má odhodlání a syna, který je do práce na uhřickém zámku zapálen stejně jako jeho otec. Jsme rádi, že se postupně daří vracet zámku původní lesk. Pomalu, ale jistě se tu opět konají obecní kulturní akce a zámecký park již několikrát sloužil také jako příjemné svatební místo.
Až pojedete někdy o víkendu kolem a uvidíte, že brána je otevřená, neváhejte a vstupte do parku. Můžete se porozhlédnout a pokud budete mít štěstí a pan Jarka prostor a čas, rád vám ve zkratce povypráví zdejší zajímavé příběhy. A ikdyž bude brána zavřená, můžete si na sloupu u vjezdové brány načíst QR kód. Díky projektu Kouzlo příběhů si poslechnete alespoň místní pověst o zlé opici.
Aktuálně zámek pro veřejnost uzavřen. O otevírací době v roce 2025 vás budeme informovat.
V roce 2024 byl na zámku natáčen zajímavý podcast Východní Moravy, o kterém si více přečtěte a poslechnout si jej můžete ZDE.
Zdroje historického exkurzu:
Castles.cz, úprava: Milan Kaplánek
František Musil: Neznámé zámky Moravy a Slezska
Zdroj foto:
archiv Josefa Paula Jarky
Region Kroměřížsko
www.eshph.org/wp-content/uploads/2015/12/pr_no_10.pdf
Využijte tento příjemný penzion k ubytování s rodinou nebo třeba pro firemní teambuilding!
Nahlédněte do míst na úpatí Hostýna, kde se budete cítit jako doma.
Vyrazte za alpakami, se kterými můžete na procházku, nakrmit je nebo si s nimi udělat krásné rodinné foto!
Velká chalupa v malé obci nabízí perfektní dovolenou na Kroměřížsku, nedaleko Sv. Hostýna.
Přijďte si zamlsat do sympatické nové kavárny v podhůří Hostýnských vrchů!
Objevte příjemné ubytování v historickém centru Kroměříže!
Přijďte si do centra Kroměříže posedět u kávičky, domácích dortů a vymazlených zákusků!
V Kroměříži si nenechte ujít návštěvu pražírny a ochutnejte supr kafe na Riegrově náměstí!
Ochutnejte výborné kanadské borůvky z farmy pěstované kousek od Kroměříže!
Zajděte si na dobré víno a drobné občerstvení ve stylu španělského tapas do Bystřice pod Hostýnem!
Fanoušci marvelovek, disneyovek a dalších legendárních filmů zbystřete!
Panské sídlo v podhůří Hostýnských vrchů se otevírá po rekonstrukci.
Původně šlechtické sídlo sloužilo i jako střední škola s internátem a teď se rozhoduje o jeho osudu.
Ochutnejte víno z mirabelek, ledových šípků nebo oblíbené frizzante z bezových květů!
Tady pod pečlivýma rukama rodu Podstatzkých Thonsern roste první vinohrad a s ním také vinařství Chateau Litenčice.
Na super jídlo, na grilování a dobré dezerty, za krásnou atmosférou a za zvířátky jezdíme do Statku Slížany. Statek s hospůdkou a vlastní mlékárnou najdete v podhůří Chřibů.
Nádherný Zámek Zdounky vás okouzlí svým anglickým parkem i tichým šarmem, který zámku vtiskli současní majitelé.
Rodinné muzeum plné starých pokladů v malebné vísce na okraji Chřibů.
Domy, do kterých se vchází z nároží v sobě mají cosi ze starých časů, z hostinců s obrázkem císařpána na zdi a z doby, kdy se nespěchalo.
Tenhle kostel je jako vystřižený z Erbenovy Kytice, a kdyby se někde měly znovu natáčet Svatební košile, mělo by to být tady. Sám uprostřed polí, obehnaný vysokou zdí, kolem ani živáčka.
Torzo nedokončené dálnice, která měla protínat celé Československo, byste dnes našli v chřibských lesích. Velkolepou stavbu z předválečných let dnes připomínají zarůstající betonová torza mostů, náspů
Secesní vodní elektrárna Na Strži stojí jen pár kilometrů od centra Kroměříže. Kdysi to býval technický unikát a dodnes je to krásné místo na procházku.
Drobná lesní kaplička nad potůčkem u obce Roštín zve k procházce a tichému rozjímání.
V Rymicích opravili dlouho chátrající hospodářký dvůr. Barokní památka nádherně uzavřela komplex lidových staveb a tvrze a je nádherným místem, které rozhodně musíte navštívit.
Objevte všechny hádanky a vzpomeňte si na příběhy, na které jste už zapomněli.
Jestli se chcete opravdu pokochat krajinou, udělejte si výlet na zříceninu Nový Šaumburk v Hostýnských vrších. Moc se o něm neví, takže tu pravděpodobně budete sami.
Vysoko nad horami ční do okolí štíhlá rozhledna. V zimě se na ní třpytí ledové krusty námrazy, v létě je to přívětivé místo s nádherným výhledem na Hostýnské vrchy.
Libosad, neboli Květná zahrada, patří k těm nejkrásnějším místům, jaké můžete v Kroměříži navštívit. Vydejte se sem na procházku jen tak nebo na komentovanou prohlídku zahrady či unikátní rotundy.
V Kroměříži je toho tolik, co navštívit. Jak se tady neztratit a dozvědět se více? Poradí vám turistické mapy s průvodci nazvané Kroměříží po svých.
Barokní zámek s interiéry, které vezmou dech, komponované zahrady s romantickými pavilony, zákoutími, altány a rybníky, kolem kterých se můžete toulat celý den.
Našli jsme nebe a to nebe je v Holešově. Jmenuje se Eklér a (nejen) podle nás je to zjevení, jakých na Moravě není moc. Sem musíte zajít.
Nenápadné muzeum schované vedle hlavní nádražní budovy v Kroměříži nás doslova nadchlo.
Jedinečné místo a novogotický skvost, kam stojí za to vypravit se na kole nebo procházkou. Uvidíte, že vás jeho ohromnost ohromí. A právem.
Elegantní a interaktivní expozice představuje sto let rozkvětu malého, ale významného města. Historii Kroměříže od roku 1848 po rok 1948 vypravuje výstava Kroměříž v soukolí dějin 1848 - 1948.
Hostýnské vrchy ukrývají takové krásy, na které jinde nenarazíte. Mezi nimi je i Svatý Hostýn s nádhernou křížovou cestou, kterou pro tohle místo navrhl Dušan Jurkovič. Tohle prostě musíte vidět.
Tohle je Čokoládovna s velkým Č. Pralinky, které tu Tereza vyrábí, mají tenoučkou skořápku, která ukrývá ty nejjemnější ganáže.
Představujeme vám dnes světově unikátní, geniální a nepochopený časostroj Jana Lindušky, ukrytý v Muzeu Kroměřížska.
V barokních kostelech jsou tisíce kudrlinek, zlatých pilastrů, zdobených soch a kupolí, že nevíte, kam se podívat dřív. A takový je i kostel sv. Jana Křtitele v Kroměříži.
Hospoda s velkorysou zahrádkou, sklep, ve kterém se dá udělat večírek, svatba nebo meeting a citlivě zrekonstruovaný hotel s pokojíčky s vysokými matracemi a decentním interiérem.
Hluboko mezi kopci leží kouzelná valašská vesnice Rusava. Je tu něco tajemného, co vás nutí zastavit se, koukat kolem a chvilku jenom nasávat místní starobylou atmosféru.
Horká a voňavá káva, domácí koláče, čaje, quiche, víno. A rakvičky. A polévky.
Kroměříž. Památky UNESCO, nádherné zahrady, muzeum, kavárny, architektura. Kde začít a na co nezapomenout?
Koryčany jsou městečkem doslova prastarým. Až půjdete z náměstí Masarykovou ulicí, zpomalte své kroky a dobře se rozhlédněte. Právě tady se psala koryčanská historie jiným písmem – hebrejštinou.
Kdo by to byl do Koryčan řekl, že ukrývají tolik krás? Pokud máte někde v rukávu piknikový koš, je nejvyšší čas ho vytáhnout.
Na náměstí v Hulíně najdete maličkou cukrárnu Polárka. S dobrou kávou, se zmrzlinou a domácími dorty.
Do Pravčic se jezdí na povidla, na slaďoučkou pálenku, ale taky do muzea. Nahlédnout do světa, ve kterém žili naši dědové, a kde byl každý klásek požehnáním.
Jen kousíček od Kroměříže leží vesnička Velké Těšany. Je odtud krásný výhled na Chřiby na jedné straně a na Hostýnky na straně druhé. Ten úplně nejkrásnější výhled je ale od větrného mlýna.
Velmi zajímavý, byť smutný příběh o spící krásce, která čeká na probuzení v tak trošku zapomenuté zahradě...
Malebná a útulná kavárna s nádechem historie jen pár kroků od kroměřížského zámku.
Dominantou kroměřížských panoramat je dozajista gotický chrám sv. Mořice, jehož žebroví po večerech láme paprsky sklánějícího se slunce.
Procházíte – li v Kroměříži kolem majestátního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, možná si všimnete zvláštní zdi, která se tyčí na východní straně za kostelem.
Záhlinice jsou vesnička, která by mohla stát modelem pro obraz hanáckých dědin. Širé pláně všude kolem, ukázkově rovné ulice se selskými domy na návsi, s kapličkou, hasičárnou a starou hospodou.
Ruch města najednou utichne, nejsou slyšet auta projíždějící po hlavním tahu, na stromech cvrlikají ptáci a kroky se rozléhají na kamenné dlažbě malého náměstíčka.
Jedním z nejhonosnějších sídel našeho regionu je bezesporu holešovský zámek. Čtyři křídla barokního zámku se prolínají s parkem, který dává tušit, že kdysi to bylo velkolepé dílo zahradní architektury
Nádhernou platanovou alejí podél potoka přicházíte k bystřickému zámku. Neobyčejná stavba s pohnutými osudy patřila za Loudonů k nejkrásnějším místům Moravy.
Jestli v Hostýnkách existuje místo, kam rozhodně musíte, jsou to kopce Troják a Tesák.
Kdysi tady býval zámecký pivovar. Pak školka, pak sklad. A teď? A teď je tady restaurace, kde se vaří z opravdových surovin a maggi v kuchyni nejspíš nepotkáte.
Do Černé kaple jsme kdysi zabloudili úplnou náhodou a od té doby na ni nemůžeme zapomenout.
Jestli nás něco baví, jsou to příjemná překvapení, na která narážíme při toulání po kraji. Trafika Jitky Rajnohové mezi ně rozhodně patří.
Do Komárna vjíždíme starou lipovou alejí, míjíme model hradu, obecní úřad, hasičárnu, funkcionalistickou kapli, hřbitov…počkat. Kaple z červených cihel? Co tady dělá?
Taky jste jako malí milovali vláčky? Modely vláčků, velké lokomotivy, mašiny, stroje…jestli vám ještě pořád zrychluje tep, máme pro vás dneska článek o někom, kdo svoji vášeň pro vláčky dotáhl daleko.
Bylo to epochální, citlivé a krásné. Skvěle provedená expozice, skromně schovaná v průjezdu, nekřičí a neláká. Přesto je to místo, které vám na pár vteřin vezme dech.
Cidre99 poznáte na první dobrou, protože není vůbec sladký. S cidery z běžných obchodů nemá moc společného. Suchá a svěží chuť perlivého jablečného vína může zpočátku trochu překvapit.
Barokní hřbitov ve Střílkách je unikátní architektonická perla, která se před turisty skrývá uprostřed Chřibů. Tajemný barokní hřbitov v horách ale rozhodně musíte navštívit.
Čistý a moderní interiér jakoby maličko skrýval kouzlo starého koloniálu. To bude asi těmi dózami plnými oříšků, voňavých čajů a kávových zrnek.
Tentokrát se podíváme Kroměříži tak trochu pod sukně. Půjdete s námi?
Stranou vesnické návsi v Kurovicích stojí středověký hrad. Kromě toho, že byste se z něj mohli učit historické stavební slohy, je to taky hrad plný tajemství. Pojďte s námi dál.
Stoupáte tichým lesem, kolem vás vysoké stromy a najednou se vám nad hlavou rozezní zvony a jejich zvuk letí nad horami až tam, kam dohlédnete. Takový je Hostýn.
Až pojedete přes Záhlinice, malou vesničku kousek od Hulína, zbystřete. Na konci je nenápadná odbočka, za kterou uvidíte štíhlý komín místního pivovaru. Je to neobyčejné místo s neobyčejnou historií.
Na hradu Cimburk si můžete připadat jako v jordánské Petře. Obklopeni kamením a tajemnými příběhy.
Na kraji Koryčan, pod oblými kopci Chřibů, leží nenápadný kemp. Pod košatými větvemi borovic tu stojí řady stanů, mezi stromy visí houpací sítě a pod kopcem také pár obytných aut.
Rozhlížíme se po synagoze a tiše vnímáme zvláštní atmosféru, která tu na nás působí.
Starosvětská kavárna se krásně hodí k poklidné holešovské atmosféře.
Teď v předjaří je uvnitř docela chladno, ale po celá čtyři staletí tady žhnula kovářská výheň.
Radost a nadšení z kvalitních výrobků, nadčasový design a poctivá ruční výroba. To, co kdysi nastartoval Michael Thonet a jeho synové, je Tonu vlastní dodnes.
Mlsná nás zlákala na domácí dorty do cukrárny Amadeus, která leží v přízemí, ale abychom vás neochudili o zážitek z celého domu, prošli jsme si pěkně i hotel a hostel.
Vzpomínka na legendární horskou chatu, která 29.1.2022 bohužel vyhořela.
Nikde ani stopa po tom, že bychom podobné zařízení brzy potřebovali. Snad to tak i zůstane.
Maličký kroměřížský pivovárek má velkou duši, kterou stojí za to poznat.
Je to přesně ten typ hospody, kam si chcete udělat výlet v neděli v poledne...
Ranč Kostelany stojí na krásném místě s vyhlídkou na obliny Chřibů, a také na čerstvě vysazené ovocné sady trnek a třešní.
Kdysi dávno pletl košíky každý v Morkovicích . S proutím to uměly snad i batolata a byla to taková malá česká košíkářská velmoc.
Hledáte místo, kam si vyrazit takhle v neděli odpoledne? Místo, kde bude něco dobrého na zub, kde bude na co koukat a kde je pořád kam zajít? Tak v tom případě vítejte na Bunči!
Až někdy budete v Bystřici pod Hostýnem a budete mít pocit, že byste nutně potřebovali kávu, čaj nebo něco dobrého, zastavte se v kavárně U Růženky.
Kurovický lom je...no, jak by řekla naše babička: Neco nádhernýho.
Marně si teď lámeme hlavu, jestli už jsme viděli hezčí skanzen.
5 km, 2 hodinky a krásná procházka, kterou zvládnou i děti. Rozhledny, mlýny a statky - to je Lebedov.
Když udeří vedra, je nejkrásnější zašít se na bystřickou plovárnu. Voda je tu průzračná a chladná, kolem voní borovice, na kterých pryskyřice praská letním žárem.
