Cookie Consent by Free Privacy Policy website

Zámek Zdislavice

Není to tak dávno, co byl zámek Zdislavice smutně chátrající památkou v parku zarostlém kopřivami a křovím. Kdybyste šli kolem dnes, uvidíte nádherně opravený zámek zářící novotou, který je citlivě zasazen do parku s altánky a pěšinkami. Přestože zámek není přístupný veřejnosti, podařilo se nám DÍKY LASKAVÉmU SVOLENÍ MAJITELE nahlédnout dovnitř. Přijměte naši malou pozvánku na prohlídku.

Hříběcí hory, jak se kraji kolem Zdislavic malebně říká, není místem, které by vás ohromilo velkolepou nádherou skalních masivů, zelenými údolími široce se vinoucích řek nebo pralesy s vodopády a jeskyněmi. Je to krajina, která se mírně vlní od úpatí Chřibů po hanácké roviny, je klidná a mírná, posetá maličkými vesničkami vzdálenými jedna od druhé tak akorát na délku pořádného pole. Je to krajina k pomalým procházkám a tichému toulání, při kterém můžete objevovat desítky drobných památek a zvláštností, které se spíš skromně schovávají v lesích, parcích a mezi domky, než aby křičely na celé kolo a lákaly autobusy turistů.
Mezi takové památky patří třeba zámek v Hošticích s nádhernou jírovcovou alejí a kapličkou Na Strašné schovanou v lese, košíkářské muzeum v Morkovicích, rozhledna Zdenička nad Lebedovem, barokní hřbitov ve Střílkách, hrobka rodiny Friessů ve Zborovicích nebo židovský hřbitov v Koryčanech. Patří mezi ně ale také drobná panská sídla a zámky rozeseté snad v každé druhé vesnici Hříběcích hor. Řada z nich se právě opravuje a zvelebuje a je obdivuhodné, kolik jich na tak malém prostoru najdete těsně vedle sebe. Podívat jsme se už byli v zámeckém parku v Koryčanech, v zámku ve Zdounkách, v Litenčicích a dnes nás čeká návštěva zámku ve Zdislavicích.
Pohled na zámek vám možná bude připadat trochu povědomý, ale nejspíš to bude tím, že se tu v devadesátých letech natáčel film Requiem pro panenku. Tohle místo nebylo vybráno náhodně. V té době tu totiž více než 40 let sídlil ústav pro choromyslné, jehož chovanky, jak se jim tehdy říkalo, se ve filmu také objevily. Historie zámku je však o mnoho delší.
Na místě bývalé tvrze vyrostl na konci 17. století zámek, jehož dnešní podobu mu vtiskl rod Dubských z Třebomyslic. Kromě stavební podoby zámku, úprav parku a altánků v něm, však Dubští proslavili Zdislavice hlavně jménem Marie von Ebner-Eschenbach, hraběnky Dubské. Spisovatelka, která je pro Rakousko stejně významná, jako pro Čechy Božena Němcová, se ve Zdislavicích narodila a tvořila tu jedinečná literární díla už od svých ranných let. Marie Dubská získala vyznamenání za vědu a umění, čestný doktorát na Vídeňské univerzitě a v roce 1911 nominaci na Nobelovu cenu za literaturu. Dnes je pochována v rodinné hrobce v upraveném parčíku, který sousedí se zámkem.
NÁŠ TIP: Příběh Marie Dubské si můžete poslechnout díky projektu Kouzlo příběhů, který zpracovala MAS Hříběcí hory
V roce 1932 zámek koupil Josef Hlavnička - ředitel Baťových závodů ve Zlíně, s manželkou Marií, rozenou Baťovou, sestrou bratrů Baťových. Cílem bylo okolo zámku se statkem vybudovat hospodářství s chovem ušlechtilého dobytka, které by okolním farmářům a statkářům mohlo být vzorem. Zdislavice pro něj byly útočištěm před ruchem baťovského Zlína a nově stavěného areálu v Otrokovicích, kterému se v té době věnoval. Jedna z cest do Zlína se mu však stala osudnou, když ve svém novém autě vjel pod vlak na železničním přejezdu u obce Olšina nedaleko Zdislavic. Spolu s ním ve voze zahynul i tehdejší ministr zemědělství, profesor doktor Eduard Reich. Jejich manželky, které seděly na zadním sedadle vozu, nehodu přežily.

Foto: Archiv majitele zámku Zdislavice

Když v roce 1948 odešla Hlavničkova rodina, stejně jako velká část Baťovců, do Brazílie, byl zámek znárodněn a upraven jako ústav pro mentálně postižené. V této podobě fungoval až do roku 1999 a jak to uvnitř vypadalo, si můžete udělat představu ve zmíněném Renčově filmu Requiem pro panenku.

Aktuální podoba schodiště zdislavického zámku

Od roku 2000, kdy se ze zámku vystěhovali chovanci ústavu, byl zámek prázdný a spolu s parkem a dvorem tiše chátral. V roce 2016 pak zámek koupila soukromá společnost. Nemohli jsme se ubránit drobnému předsudku, že zámek předělá na moderní a pohodlné sídlo bez ohledu na to, co by na to řekli památkáři. Opak je ale pravdou.
Když nás majitel společnosti provází parkem a zahradou, odkrývají se před námi detaily náročné rekonstrukce, kterou zámek právě prochází. Besídka v parku je opravená podle původních fotografií, uvnitř zámku se právě restaurují malby ve velkém sále, zámecký pán přesně ví, z kolika typů lišt je poskládané citlivě renovované dřevěné obložení zdí, zná každého člověka, který na zámku přiložil ruku k dílu. Opravil původní plavecký bazén s dřevěným pavilonem, na příští rok si nechává opravu altánku, ve kterém tvořila Marie von Ebner-Eschenbach. Přikoupil panský dvůr, který sloužil zámku jako hospodářské zázemí a postupně mu vrací jeho původní podobu. Když se ho ptáme, co v panském dvoře bylo, když ho koupil, bez špetky humoru a s vážnou tváří odpoví: Komunismus. Kromě zámku koupil také historickou chalupu na návsi, kde je dodnes původní sto let staré vybavení, a chystá se ho opravit.
Zámek ve Zdislavicích sice není přístupný veřejnosti, ale sem tam se otevírá hlavně pro místní, aby se mohli přijít podívat na místo, kde řada z nich pracovala nebo si s ním pojí řadu vzpomínek. A jak už jsme řekli, Zdislavice i Hříběcí hory jsou nádherným místem na pomalé klidné vycházky a kochání se krajinou.
Poslední fotografií je snímek Marie von Ebner-Eschenbach z roku 1900, kdy slavila své 70. narozeniny. Další historické snímky zámku i jeho majitelů najdete ve fotogalerii tohoto článku. 

Historické foto: Archiv majitele zámku Zdislavice

 

  • Zámek Zdislavice

    768 02 Troubky - Zdislavice
  • Veřejnosti nepřístupno.

V okolí také najdete