Jaké to je být zámeckým pánem popisuje Richard Podstatzký Thonsern

Jsem zámecký pán, to ale znamená neustále něco opravovat a bát se, že na střechu spadne strom, říká potomek šlechtického rodu Podstatzký Thonsern v rozhovoru  s Naděždou Hávovou na Českém rozhlase Plus.

"Být zámeckým pánem znamená běhat, opravovat, stresovat se, zařizovat nebo čistit okapy a bát se, že nějaký strom spadne na střechu. Vůbec to není tak, jak by si člověk představoval, že budu chodit v hezkém oblečení po zámku. Spíš je to o stresu a opravách,“ popisuje svůj život potomek starého šlechtického rodu Richard Podstatzký Thonsern, majitel zámku v Litenčicích a předseda Komory soukromých lesů, dlouhá léta byl i ve vedení Asociace majitelů hradů a zámků.

„Na zámku v Litenčicích bydlím s rodinou – s manželkou a třemi dětmi. Přesunuli jsme se tam ale ještě v době, kdy jsem byl mladý, někdy v roce 1992, kdy nám zámek vrátili v restituci,“ dodává v pořadu Hovory s tím, že tehdy byl ještě středoškolák, a tak následoval rodinu.

Česká šlechta se snažila před Mnichovem zachránit Československo tlakem na diplomata Runcimana. „Bohužel jsme měli zrovna tu smůlu, že naše památka nedopadla dobře. Ještě v 50. a 60. letech bylo na zámku zemědělské učiliště, kde se studenti učili zemědělství. To byla ta budova v pořádku. Byly tam učebny, pokoje pro učně a takto to fungovalo do konce 60. let. Tehdy to tam ještě žilo, topilo se a nějak hospodařilo.“

„Na začátku 70. let přišla normalizace, škola se přesunula do okresního města a budovu vlastnilo Technické muzeum Brno. A někdo tehdy vymyslel, že se v jednotlivých patrech zámku vystaví expozice zemědělských strojů, což byla úplná šílenost. Měli tu představu, že smontují kombajny a traktory do jednotlivých sálů zámku.“

zdroj: Český rozhlas Plus

Rozhovor si poslechněte ZDE.