Výstava typické červenohnědé keramiky s bílým zdobením

Poklady z holešovského muzejního depozitu se opět „vydaly do světa.“ Talíře, mísy, hrníčky, džbány a vázy z keramických manufaktur v Rajnochovicích a okolí si nyní můžete prohlédnout na výstavě, která je otevřena v rajnochovické škole u příležitosti 300. výročí založení obce. Holešovské poklady jsou její nepřehlédnutelnou ozdobou.

„Naše městské muzeum a galerie zapůjčilo celý unikátní soubor. Jsou to stejné kousky, které se před zhruba čtyřiceti lety objevily také na výstavě pořádané Muzeem Kroměřížska,“ říká k výběru holešovský muzejník Jan Machala a slova dokládá dochovaným výstavním katalogem z 80. let minulého století. Dodává, že s rajnochovickou výstavou pomohli také tým členů holešovského Vlastivědného kroužku pod vedením Dalibora Kolbingera.

Holešovské muzeum vlastní několik desítek kousků takzvané rajnochovické keramiky, která se vyráběla v průběhu 19. století v dílnách v Loukově, Mikulůvce a Rajnochovicích. Vzhledem k rodinným vazbám majitelů i fluktuaci zaměstnaných dělníků jsou jejich výrobky těžko rozlišitelné, a proto se označují společným názvem podle nejstarší a nejvýznamnější manufaktury „továrny na kameninu“ v Rajnochovicích. V roce 1810 ji založili bratři František a Josef Löblovi a jejich živobytí tehdy tvořila dílna s vypalovací pecí, vodní mlýn na rozmělnění hlíny a dalších surovin, dva obytné domy pro majitele i tři dělníky a hospodářské stavení s dobytkem.

Všechny tři zmíněné manufaktury vyráběly bělninové nádobí (lidově zvané „túfar“, pro jeho podobnost s tradiční habánskou fajánsí) a další keramiku určenou především pro měšťanské zákazníky. Jednalo se například o zdobené talíře, mísy, šálky a podšálky na kávu, dózy, cukřenky, konvice na kávu, kalamáře i kachle na pokojová kamna. Ve 30. letech 19. století vyráběla dílna v Mikulůvce 2400 kusů ročně, dílna v Rajnochovicích 3000 kusů ročně a v Loukově dokonce 9000 kusů zboží ročně. Největší rozmach nicméně nastal až v polovině 19. století, kdy rajnochovickou dílnu za 2025 zlatých koupil hrnčířský mistr Florián Urbiš, který již předtím vyženil manufakturu v Mikulůvce. Ve snaze zlevnit výrobu vytvořil z místního železitého jílu a dováženého kaolinu novou hrnčířskou směs nazvanou „majolín“. Na částečně zaschlý výrobek potažený červenohnědým jílem vstřikoval roztok bílé hlíny, čímž vznikla typická žíhaná engoba.

Výroba vyhledávané a dokonce i ve Vídni oceňované keramiky se pozvolna zastavila na konci 19. století v důsledku hospodářské krize, šíření porcelánu a plechových nádob. Část z toho, co nám z nádobí s typickou červenohnědou glazurou a bílým zdobením po předcích zůstalo, si veřejnost může zdarma prohlédnout v prostorách rajnochovické základní školy a to každý červencový víkend od 10 do 17 hodin, v neděli od 10 do 12 hodin s komentářem autora výstavy Dalibora Kolbingera.